Vladimír Houdek: Již 12 společných tenisových sezón s Karolínou a Kristýnou Plíškovými

.

FullSizeRender3lepsiV tenisovém světě se pohybuje prakticky celý svůj život. Vyrůstal na pražské Spartě společně např. s Hankou Mandlíkovou, a to v době, kdy ji reprezentoval wimbledonský vítěz Jan Kodeš. Trénoval několik let v Itálii, aby po svém návratu založil marketingovou společnost, která se od 13 let jejich věku stará o sestry Plíškovy anebo nyní také o velice nadějnou Markétu Vondroušovou.

Na samém začátku se nabízí otázka – jak to děláte, že máte tak šťastnou ruku a ve vaší relativně malé společnosti jsou tak skvělé hned tři hráčky?

Ano, určitě je to hodně o štěstí, když si vezmete kolik hráčů a hráček se ve světě snaží prosadit. Vždy je to z mnoha a mnoha tisíců jen jeden a pak dlouho zase nic. Ale štěstí by samozřejmě samo o sobě nestačilo.

Tak kde je ten váš „recept"? Tedy, jestli nějaký existuje ?

Já vždycky říkám, že to nejdůležitější je samozřejmě primárně samotný hráč. Bez jeho talentu a ochoty pracovat ani sebelepší trenér a kvalitní tým nedokážou nic. A i když jsem většinu tenisového života pracoval jako trenér, tak jsem hráčům sám říkal, aby pozici trenéra moc nepřeceňovali.

Ale na Vaší otázku, odpověď zní, mít velmi dobrý odhad a potom s hráčem dokázat spolupracovat opravdu individuálně. Protože, když pracujete s budoucím špičkovým sportovcem – musíte k němu tak i přistupovat. A je jedno, jestli jste coach anebo manažer.

FullSizeRenderVaše společnost Sport Towers Prague (pozn. red. dříve Damm Sport Agency), jak již bylo řečeno, zastupuje mnoho let sestry Plíškovy, nyní Markétu Vondroušovou a jak je mi známo, pořádali jste i mezinárodní turnaj WTA Prague Open na Štvanici – ale teď mi promiňte, vaše jméno se až tak na veřejnosti neobjevuje.

To máte pravdu. Určitě nepatřím mezi ty lidi, kteří nějak vyhledávají „záře reflektorů". V roce 2001 jsme nejdřív začali na Štvanici pořádat ATP challenger ke kterému jsme časem přidali i turnaj WTA Tour. Uspořádali jsme asi 13 ročníků turnaje, ale na závěrečný ceremoniál jsem ani jednou nešel. Ochotně se toho ujali jiní. (usmívá se)

Kdy vaše společnost začala spolupracovat a zastupovat nadějné hráče? Konkrétně tedy Karolínu a Kristýnu Plíškovy?

S podporou mladých hráčů jsme již začali v roce 2000, a konkrétně s Karolínou a Kristýnou to bylo v roce 2005. Jak už bylo řečeno, spolupracujeme dlouhých dvanáct let. Cesta to byla v mnohém složitá, ale jsme všichni moc rádi, že cesta úspěšná.

Jak se změnil za tu dobu váš vztah? Tím myslím, když dnes sestry Plíškovy patří do absolutní tenisové světové špičky.

Z mé strany ani v nejmenším! Jednáme spolu úplně stejně, jako v době, kdy jsme společně začínali. Pro mě jako člověka i manažera, je úplně jedno, jestli je hráč nebo hráčka první, anebo tisícátá na světě. To nic nemění ani na faktu, co jsem řekl na začátku, že ke špičkovým hráčům, i těm teprve budoucím, musíte přistupovat individuálně! Je to ale složitější – to by bylo zase na úplně jiný a delší rozhovor.

Musí být pro vás příjemné vidět takhle, řekl bych „v přímém přenosu", úspěch vašich hráčů, když třeba Karolína je nyní na třetí příčce žebříčku WTA , nebo když Markéta Vondroušová nedávno vyhrála svůj první titul na okruhu WTA Tour.

Jak jsem řekl, cesta to nebyla úplně jednoduchá. Jak by také mohla být? Myslím tím to, že blízké tenisové okolí holkám moc nevěřilo, respektive spíše naopak. Už i z tohoto důvodu jsem rád, kam se až podařilo např. Karolíně dostoupat. A já pevně věřím, že další velké úspěchy ještě na holky čekají.

V minulých dnech proběhla v tisku zpráva, že marketingově se bude nyní o sestry Plíškovy nově starat společnost Michala Hrdličky Sport Media Consult.

Moje společnost Sport Towers Prague několik posledních let spolupracovala se společností Česká sportovní pana Černoška, a to právě v oblasti marketingu a reklamy u sester Plíškových. Když Karolína a Kristýna projevily zájem, že by se v oblasti reklamy o ně nově mohla starat společnost pana Hrdličky, tak jsem se sešel s panem Černoškem a s tímto jsme vyslovili souhlas. Dále spolupracuji s Karolínou a Kristýnou z pozice jejich manažera a taktéž se společností Octagon, která dělá pro hráče hodně práce na okruhu WTA.

marketa3Nyní vám dělá určitě velkou radost Markéta Vondroušová.

Markéta udělala v letošním roce obrovský výkonnostní i žebříčkový posun. Už v současné době má na to, aby se trvale usadila v první světové stovce. Samozřejmě bude záležet na tom, jak nově zvládne tlak, který bude na ní stále větší. Tím chci říct, že nyní hrála především, jak se říká „nahoru". Ale tím si museli projít prakticky všichni hráči před ní. A já věřím, že to určitě zvládne.

Jaký tým se nyní o Markétu stará?

Velkou zásluhu na výkonnostním vzestupu má především hlavní trenér Markéty Jirka Hřebec. Jeho osobu bych chtěl opravdu speciálně vyzdvihnout. Má nejen obrovské celoživotní tenisové zkušenosti, ale je i velmi dobrý psycholog – vždy dokáže najít s hráčem společnou řeč a to hlavně takovou, která je ku prospěchu samotného hráče.

Kdo další je v jejím týmu?

Z mé pozice hráčova manažera jsem se v loňském roce domluvil s trenérem Zdeňkem Kubíkem, který by měl být hlavním koordinátorem a pak především člověkem, který má na starosti skladbu denního tréninkového programu. To znamená od tenisových a kondičních tréninků až po celkovou rehabilitaci a regeneraci. On by také měl objíždět největší porci turnajů a ve spolupráci se mnou vytvořit optimální turnajový plán.

FullSizeRender2Pro vás musí být již po letech strávených v tenisovém prostředí rutinou postarat se o takto nadějnou hráčku.

Nevím, jestli se přímo jedná o rutinu. Stále je něco nového. Kromě komplexního materiálního zajištění hráče je to pak např. dojednání tzv. volných karet na různé turnaje. Určitě toho není málo, ale naše agentura má k sobě velice silného a zkušeného partnera, společnost Českou sportovní, se kterou úzce spolupracujeme a to právě i v rámci Markéty Vondroušové.

Poslední otázka je přímo na vás. Jak vás ještě po těchto mnoha letech naplňuje práce v tenisovém prostředí, anebo je ještě něco co se Vám neomrzelo?

V tenise se pohybuji celý život a stále mě ještě baví. A co se mi za tu dobu ještě neomrzelo? Řekl bych, že asi grandslamové turnaje. Osobně jsem se jich zúčastnil mnohokrát a ty se opravdu neomrzí. Např. na US Open jsem nevynechal ani jeden z posledních 12 ročníků, ten mám skutečně rád. Ale atmosféře ve Wimbledonu se nic nevyrovná – tam na vás tenisová historie dýchá z každého kouta.

Autor: -kuas-

Foto: 
V. Houdek nahoře a s Karolínou Plíškovou, Markéta Vondroušová - Pavel Lebeda / www.sport-pics.cz
Karolína Plíšková s A. Kerberovou - Martin Sidorják

Markéta Vondroušová zúročila volnou kartu

.

marketa3marketa2Markéta Vondroušová ve svém prvním zápase v hlavní soutěži na turnaji kategorie WTA slaví výhru! S Francouzkou Oceane Dodinovou, která postoupila do hlavní soutěže J&T Banka Prague Open 2016 z kvalifikace a která je v žebříčku zhruba o 200 míst před Markétou, si poradila po setech 6:3 a 6:2. S vítězkou přinášíme exkluzivní rozhovor:

Váš první start v hlavní soutěži na WTA Tour a hned vítězství. Tomu se říká skvěle využitá volná karta od pořadatelů.

Ano, poděkování patří Sport Towers Prague a České sportovní, které mě zastupují a podporují a divokou kartu mi zajistili od pořadatele turnaje, klubu TK Sparta Praha.

Jak se Vám dnes na Spartě hrálo?

Dobře. Doma hraju totiž ráda a atmosféra byla skvělá a po celou dobu zápasu jsem cítila podporu diváku, za což jim děkuju. Taková podpora vždy pomůže.

Jste se svým výkonem spokojená?

Ano, s výkonem jsem moc spokojená a jsem ráda, že jsem premiéru v hlavní soutěži WTA zvládla.

Jak se těšíte na další kolo proti Samanthe Stosurové, vítězce US Open?

Těším se hodně. Už před losem jsem říkala, že ji určitě dostanu do prvního kola. V zápase nemám co ztratit, takže se pokusím předvést co nejlepší výkon a utkání si užít.

A jaké jsou Vaše cíle pro letošní sezónu?

Chtěla bych uspět na juniorských grandslamech, buď na Roland Garros nebo ve Wimbledonu, kde se letos představím naposledy. V rámci rankingu WTA bych chtěla dosáhnout takové pozice, abych mohla hrát kvalifikace turnajů WTA.

Autor: -kuas-

Foto: archiv STP / Pavel Lebeda (www.sport-pics.cz)

 

Helena Suková: „Fed Cup je náročná soutěž, nestačí vyhrát jen jedno klání.“

.

Helena Suková v minulosti vybojovala celou řadu velkých úspěchů na okruhu WTA a grandslamových turnajích. Bývalá čtvrtá hráčka světového žebříčku se navíc podepsala pod čtyři tituly v prestižním Fed Cupu a zároveň získala dvě stříbrné olympijské medaile. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se rozhovořila o aktuálních úspěších českých tenistek či spolupráci s Kateřinou Siniakovou.

Paní Suková, české tenistky vybojovaly v loňském roce další titul ve Fed Cupu. Jak jejich úspěch hodnotíte?
Skvělý úspěch, moc jim blahopřeji.

Co jste říkala na výkony Karolíny Plíškové, která se dostala na kurt za nepříznivého stavu 1:2?
Ukázala, že patří ke světové špičce, protože i tento psychicky náročný stav zvládla na jedničku.

České tenistky Fed Cupu v posledních letech naprosto dominují. Myslíte si, že jejich vláda bude pokračovat dále?
Nikdy nevíte, co následující sezóna přinese. Fed Cup je náročná soutěž, nestačí vyhrát jen jedno klání, hráčky musí být zdravé a v optimální formě v různých částech roku, což také není jednoduché.

Jak vnímáte fakt, že během loňského roku se hned tři české reprezentantky probojovaly do první desítky žebříčku WTA?
Ukazuje to na špičkovou kvalitu našich reprezentantek.

Současná dominance českých tenistek připomíná období, kdy v této soutěži český tým vládl spolu s Vámi. Vidíte zde spojitosti?
Nemám moc ráda srovnávání. Dříve se sehrál celý turnaj během jednoho týdne, hrálo se proti více družstvům, ale zase každé utkání mělo jen dvě dvouhry a čtyřhru. V současnosti je určitě pro diváky mnohonásobně větší šance zafandit našemu družstvu naživo, či shlédnout všechna utkání naživo v televizi. To za našich dob skoro nebylo možné.

Ve Fed Cupu jste vyhrála celkem 57 utkání, z toho v 45 ve dvouhře. Myslíte si, že toto číslo někdo překoná?
Já nechávám statistiky vám novinářům, já je neřeším.

Nemrzí Vás zpětně, že v minulosti se hrál Fed Cup jiným formátem než nyní a přišly jste o radost v domácím prostředí? Domácí prohra ve finále v roce 1986 byla jistě nepříjemná.
Každý systém má své pro a proti. Nabitý program profesionálního okruhu je složité propojit s dalšími týdny navíc pro Fed Cup. My na to tehdy potřebovaly přidat jen týden jeden. Na druhou stranu byli ošizeni diváci o možnost nám fandit. Pro nás bylo domácí prostředí skoro neznámým pojmem, doma se kromě toho zmiňovaného roku 1986 nehrála žádná velká mezinárodní akce.

V rámci Fed Cupu a také na profesionálním okruhu jste však získala celou řadu úspěchů. Dalo by se říci, na které vzpomínáte nejraději?
Na výhry se vzpomíná dobře, na prohry už si nepamatuji.

Své bohaté zkušenosti nyní můžete předávat talentované Kateřině Siniakové. Jak zatím hodnotíte Vaši dosavadní spolupráci?
Spolupracuji s více sportovci, ale je na nich, zda se o tom zmiňují či nikoliv. Všem se snažím předat to nejlepší, co v sobě mám a je již na nich, jak s tím naloží. Hodnotit s kýmkoliv z nich spolupráci mediálně nehodlám.

Jakým způsobem vlastně funguje Vaše spolupráce? Navštěvujete všechny turnaje?
Rozsah spolupráce se vždy domlouvá podle zájmu klienta, stejně tak i časový rozvrh spolupráce se snažím skloubit s požadavky klienta. Vloni jsem na pár turnajích přítomna byla.

Kateřina v loňském roce poznala tíhu obhajoby bodů. Myslíte si, že v letošním roce bude i díky novým zkušenostem v lepší pozici?
Katka má kariéru před sebou a zůstane-li zdravá, vše má ve svých rukou, kam až se jí podaří probojovat.

Vy osobně jste získala řadu úspěchů ve čtyřhře a Kateřina je také zdatnou deblistkou. Mohla by tato univerzalita být výhodou?
Pro mne byla čtyřhra příjemným doplňkem dvouhry, kdy jsem si mohla určité prvky z tréninku vyzkoušet právě zde a zápasy mě navíc bavily víc než trénink. Na začátku kariéry samozřejmě není jednoduché najít ideální partnerku, se kterou budete vyhrávat tituly, ale mně se to celkem brzy podařilo. Katka určitě potenciál na tituly i ve čtyřhře má.

Autor: Michal Procházka
Foto: www.facebook.com

aobanner

Pavel Kovač exkluzivně o Fed Cupu, Davis Cupu či spolupráci s Rogerem Federerem

.

Pavel Kovač si ve světě získal velké renomé, když čtyři roky pracoval jako osobní fyzioterapeut Rogera Federera. V současné době pak pracuje v pražské Spartě a také u českého týmu v Davis Cupu i Fed Cupu. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se rozhovořil o spolupráci se švýcarským tenistou, fedcupovém titulu či cestě do daleké Indie.

Náš rozhovor bych zahájil u nedávného finále Fed Cupu. České reprezentantky vybojovaly další titul a vy jste byl opět součástí týmu. Jak tento úspěch hodnotíte?
Jsem rád, že jsem byl součástí týmu. Myslím si, že to je úžasný úspěch, protože porazit silné Rusko v čele se Šarapovovou je neskutečný výkon. Moc mě těší, že holky potvrdily tendenci posledních let, že jako tým jsme nejlepší na světe.

Je pro Vás o to prestižnější, že jste součástí týmu v současné době, která je lemována úspěchy?
Je to pocta. Ale nebral bych to jen podle úspěchů. Je pravda, že český tým získává jeden úspěch za druhým, ale všechno je o tvrdé práci všech lidí, kteří se okolo týmu pohybují. Úspěchy rozhodně nespadnou z nebe. Nic není zadarmo, je to tvrdá dřina.

Dá se tedy říci, že velkou výhodou českého týmu je skvělá parta?
Přesně to chci říci. Celý výsledek je taková mozaika, kde všechny kamínky musí zapadat do sebe, a když zapadnou, přijdou úspěchy. Ale když vám jeden kamínek bude chybět, tak to fungovat nebude. Stačí se podívat třeba na Rusky.

Nebylo pro Vás letošní finále náročnější v tom smyslu, že zdravotní problémy trápily Lucii Šafářovou i Karolínu Plíškovou?
Vždycky záleží na tom, o jaké problémy se jedná a zda-li se dají v horizontu týdne přípravy vyřešit. Takže u Lucky jsme měli čas do čtvrtka. Pro Káju jsme udělali také vše, co se dalo. Tam to bylo jednodušší, neboť se jednalo jen o samotnou fyzickou únavu. U Lucky to bylo jiné, měla ještě problémy, které souvisely s předešlým pobytem v nemocnici a podle mě to nebylo úplně doléčené, chce to čas a další péči.

Po náročné práci, ale přišla zasloužené odměna. Jaké byly oslavy?
Užili jsme si to. Je to vždy příjemné (úsměv).

V rámci letošního Davis Cupu jste se podíval také do daleké Indie. Jaký to pro Vás byl zážitek?
Já jsem ještě nikdy předtím v Indii nebyl a rozhodně to byla životní zkušenost. Některým lidem bych přál, aby se tam jeli podívat a viděli to na vlastní oči, aby si vážili toho, co mají. Mnohokrát mám totiž pocit, že mnozí nevědí, co všechno se pro ně dělá, a neváží si toho.

Takže Vás hodně zaujal tamní život?
Ano. Mně už je přes padesát let, na světě jsem už viděl leccos, a myslím si, že moc věcí mě už nepřekvapí. Nicméně v Indii jsem viděl nádherné stavby a hned vedle toho byly slumy. Tam byli neuvěřitelně chudí lidé, jejichž jediný majetek bylo oblečení a nějaká deka, se kterou spali někde na trávě u silnice nebo přímo na chodníku. Tohle je tam často k vidění.

V Indii jste strávili týden. Stihli jste vidět také okolí?
Dost jsme toho viděli cestou na kurty, ale neříkám, že v Indii je všechno takhle. Vidíte tam ohromné kontrasty daleko více než v Evropě nebo kdekoliv jinde na světě. Opravdu ohromné kontrasty mezi bohatými a chudými.

Cesta do daleké Indie vzbuzovala také obavy ohledně stravy...
Ano, byly tam obavy a u někoho se problémy ukázaly. Měli jsme s sebou speciální léky, protože naše evropské by tam nezabíraly. Ne všichni dopadli úplně dobře, ale celkově se dá říci, že se to zvládlo a vyhrálo se. Hráče jsme udrželi fit bez problémů.

Jak tedy probíhalo stravování v Dillí?
Stravovali jsme se v hotelech, na kurtech a také jsme byli na české ambasádě, ale jinak jsme nikde mimo nejedli.

Okusili jste nějakou ze specialit tamní kuchyně?
Neriskovali jsme to (smích). Ale musím říci, že strava na hotelu byla vynikající, tam si nikdo nemůže stěžovat. Jinak jsme si od místních nechali koupit jejich tradiční koření a nějaké prověřené specialitky, a je to opravdu výborné.

V Indii navíc panovaly opravdu náročné podmínky. Viděl jsem, že Lukáš Rosol měl po utkání propocený snad celý šatník. Jaké to bylo přímo na místě?
Podmínky byly neskutečně tvrdé. Dokonce sami Indové říkali, že tohle ještě nezažili, takže i oni měli problémy s fyzičkou. Ale pro naše hráče to samozřejmě bylo horší, protože místní jsou na toto podnebí rozhodně zvyklejší.

V Davis Cupu a také na Spartě se potkáváte s Radkem Štěpánkem, který je dokonalý profesionál. Co říkáte na jeho výkony v sedmatřiceti letech?
Pro mě je až neuvěřitelným případem toho, že když se postavíte k tenisu nebo jakékoliv jiné činnosti naprosto profesionálně, tak se výsledky prostě ukáží. Dnešní tenis je velmi fyzicky náročný a to, co stačilo třeba před třiceti lety, tak s tím by dnes hráč neměl šanci. To, jak se Radek Štěpánek dokáže fyzicky připravit na špičkový tenis, je neuvěřitelné.

Radek Štěpánek si v našem letošním rozhovoru pochvaloval, že právě Vy působíte na Spartě. Je vidět, že kvalitní regenerace je pro něj velmi důležitá.
K tomu aby Radek vydržel tu zátěž, kterou musí podstoupit, aby byl tam, kde nyní je, tak se prostě musí věnovat regeneraci daleko více než mladší kluci. Je to pro něj nezbytné, aby byl schopný fyzicky konkurovat a on kolikrát na kurtě přímo dominuje.

Vzpomenete si, jak dlouho jste součástí českého týmu v Davis Cupu a Fed Cupu?
U Davis Cupu jsem s přestávkami od roku 1999 a ve Fed Cupu jsem začal o nějaký rok nebo dva později.

Nyní bych se vrátil trochu do minulosti. Je o Vás všeobecně známo, že jste byl osobním fyzioterapeutem Rogera Federera. Jak se člověk vůbec dostane do týmu takto špičkového hráče?
Přeci mojí prací (úsměv). Já jsem dříve dělal v jiném tenisovém klubu, kde trénovala současná žena Rogera - Mirka Vavrincová, která dlouhá léta chodila ke mně na regeneraci. Potom jsem jí na dlouhou dobu ztratil z očí, protože přestala trénovat u nás a přesunula se do Německa a hlavně Švýcarska, kde má rodiče. Jednoho dne večer v jedenáct hodin zazvonil telefon, kdy mi Mirka volala z Miami, že Roger prohrál, cítí se unavený a chtěl by s sebou na turnaje svého fyzioterapeuta. Takže si vzpomněla na mě a zeptala se, jestli bych měl zájem. Já jsem řekl, že bychom to mohli zkusit a společně jsme se domluvili na určitém termínu, kde jsme naší spolupráci otestovali. Roger chtěl hned pokračovat, ale já jsem říkal, že se ještě nejprve musíme poznat jako lidé, abychom zjistili, jestli spolu můžeme fungovat delší dobu. Zvolili jsme si tedy turnaj v Halle v roce 2002 a potom jsem měl nastoupit na americkou túru, která měla začít ve Washingtonu, ale protože tragicky zahynul Rogerův dlouholetý trenér, Peter Carter, tak se začátek o týden zpozdil a začali jsme v New Havenu.

V jaké pozici se Roger nacházel na začátku Vašeho společného působení?
Roger byl na devatenáctém místě v žebříčku ATP, ale hned během našeho prvního společného roku se dostal na Turnaj mistrů do Šanghaje.

Byla pro Vás tato skutečnost něco nového? Cestování po turnajích je jistě náročné.
Rozhodně. Předtím jsem byl u Davis Cupu a Fed Cupu, kde jste pouze týden pryč a pak se vrátíte domů. Pro člověka, který má ženu a děti, je to opravdu těžké. V životě je však vždy něco za něco. Jsou to životní zkušenosti, které vám také dají i to, že všechno se nedá koupit penězi.

Spolu s Rogerem Federerem jste strávil hodně času. Jaké to bylo být v každodenním kontaktu?
Roger je úžasný člověk. Já jsem byl v podstatě první, kdo ho ráno viděl, protože Mirka ještě spala a my jsme už šli na strečink. A kromě Mirky jsem byl taky poslední, kdo ho viděl večer. Takže jste s hráčem od rána do večera. Trenér přijde třeba na snídani, potom je na kurtu, jde s námi na večeři a tím to pro něj končí. Jenže já musím ještě dále pracovat.

Je evidentní, že jste si museli být lidsky velmi blízcí.
Roger říkal, že jsem jako jeho druhý táta.

Jaký je podle Vás Roger Federer člověk?
Já jsem ho poznal během naší spolupráce a absolutně si nemůžu stěžovat. Byli jsme spolu čtyři roky a neměli jsme jediný problém. Ani jednou se nestalo, že by jeden z nás byl naštvaný nebo zvýšil hlas, žádný problém. To bylo až neuvěřitelné. Být s člověkem minimálně 33 týdnu v roce a nemít problém. Roger je vzácný člověk.

Takže naprostý profesionál?
Absolutně. Je to profesionál, neskutečná osobnost. Jako hráč je absolutně geniální a jako člověka ho prostě mám pořád rád.

Jste společně stále v kontaktu?
Nejsme. Naposledy jsme se viděli na olympiádě, kde jsem byl s Radkem Štěpánkem a Roger se choval neskutečně. Představte si, že jste v plném Players Lounge a najednou prochází Roger. V ten moment na něj všichni koukají, jestli je pozdraví nebo zavadí zrakem. Já jsem seděl vedle Radka u dlouhého stolu směrem k takové prosklené stěně a Roger pozdravil Radka. Já jsem měl pocit, že mě původně přehlédnul a pak se úplně zarazil, zastavil se, zaparkoval pohledem u mě, položil tác s jídlem na stůl a obešel ho až ke mně. Tam jsme se poplácali, objal mě a začali jsme si povídat, ale neskutečně dlouho. Já jsem tam stál, chladlo mi jídlo a Roger povídal, povídal a povídal. To trvalo asi patnáct minut, až jsem se mu potom musel omluvit, že to musím dojíst, protože musíme jít na trénink. Choval se ke mně neskutečně hezky, na nic si nemůžu stěžovat.

Vybavíte si nějaký vtipný okamžik s Rogerem Federerem?
Toho bylo opravdu mnoho. Jeden čas jsem si říkal, že bych si to mohl rovnou psát, protože to byl jeden fór za druhým. Roger je totiž veselý a k tomu má podobný humor jako my Češi, takže mu rozumíte a on chápe váš humor. Ale je toho tolika.

Dalo by se tedy říci, že Roger je takový fotbalový Pavel Horváth?
Ano, souhlasím.

Očekávám, že jste byl terčem řady vtípků. Ale asi jste neměl problém je vracet, že?
Neměl, to se nebojte (smích).

Roger Federer získal během Vaší spolupráce celou řadu úspěchů. Můžete říci, na jaký vzpomínáte nejradši?
Stejně jako Roger si budu vždycky pamatovat první titul ve Wimbledonu. To bylo v roce 2003 a celkově to bylo neskutečné. Naopak z horší stránky si vždy budu pamatovat, jak někteří lidí Rogerovi nepřáli a do dneška nepřejí. Od určitých lidí je tam taková závist, arogance a zneuznání toho, co dosáhl.

V tomto smyslu máte na mysli ostatní hráče či fanoušky?
Ze strany hráčů jsem u toho nikdy nebyl, takže to nemůžu posoudit. Spíše jsem to zažil u lidí, kteří se okolo tenisu pohybovali, ale to už dále nebudu komentovat. Prostě se stávají takové věci, ale to se děje v jakémkoliv oboru. Někteří lidé Vás mají rádi a jiní Vám naopak hází klacky pod nohy.

Z jakého důvodu skončilo Vaše působení v týmu Rogera Federera?
S určitými lidmi jsem měl u nás dělat jeden projekt, do kterého jsem měl naskočit relativně rychle. Takže jsem Rogerovi o tom projektu řekl.

Co jste tedy dělal poté?
Potom jsem rok a tři čtvrtě nic nedělal a neuvěřitelně jsem si odpočinul. Nebyl jsem nikde vázaný a když jsem chtěl, tak jsem se sbalil a jel na Hlubokou, na oběd, na hory nebo třeba na kolo. Bylo to příjemné.

Už delší dobu působíte jako fyzioterapeut pražské Sparty. Je to pro Vás změna?
Mně to vyhovuje, protože se každý den můžu vrátit domů. Ráno přijedu na Spartu a večer odjíždím. Sice mám hodně práce, ale mohu být doma. V principu si dělám program sám, soboty a neděle mám víceméně volné, i když je tady v průběhu roku mnoho akcí, ale to mi nevadí.

Jak Vy osobně hodnotíte cestu, kterou Sparta dokázala za poslední roky ujít?
To je až neuvěřitelné. Majitelem klubu je pan doktor Černošek a je až neskutečné, co je on sám schopen zařídit. Sparta je v současné podobě v podstatě jeho dítě. Já osobně tvrdím, že český tenis je tak daleko jen díky němu. Kdyby Prostějov i Spartu neovládal on, tak určitě nebudeme mít takové výsledky. Neměli bychom tituly v Davis Cupu ani Fed Cupu. Bez něj by to nešlo. Je nesmírně důležité i to, že si do vrcholného vedení vybral tým lidí, kteří vědí, co dělají, a jsou féroví.

Zázemí sparťanského areálu je podle mnohých nejlepší v Evropě či dokonce na celém světě. Souhlasíte?
To si myslím také. Když jsem ještě spolupracoval s Mirkou, tak jsem pracoval na Štvanici a ona potom Rogerovi říkala, že takové zázemí ve Švýcarsku vůbec nemají. A když teď srovnám, jak se podmínky v Prostějově a na Spartě posunuly dále, tak jsme zase někde úplně jinde. Vždyť si vezměte celý komplex, který je ve Stromovce k dispozici. Já jsem byl všude a například na Roland Garros nejsou okolo takové možnosti, jako máme tady. Tady můžete hned vedle využívat atletickou dráhu, velké posilovny, haly a mnoho dalšího. Něco takového se opravdu těžko hledá po celém světě.

V kolektivních sportech se maséři často starají také o dobrou náladu v týmu. Hráči k nim chodí nejen na masáže, ale také se odreagovat a popovídat si. Funguje to v tenisovém prostředí podobně?
Určitě. Když si získáte důvěru, tak se Vám lidé neuvěřitelně otevírají. Ale jejich důvěru nesmíte zklamat. To znamená, že co si povíme, to nikdy nesmí vyjít ven. To je velice důležité. Když se Vám hráč úplně otevře, uvolní se duševně i fyzicky a s tělem jste potom schopný pracovat daleko lépe.

V určitém smyslu musíte tedy být také psychologem. Probíhá v tomto případě nějaká odborná příprava?
To musíte mít v sobě. Můžete to postupně rozvinout, ale nejdříve to v sobě musíte objevit. Všeobecně by podle mě bylo krásné, kdyby každý dělal to, na co má vlohy. Dle mého názoru 90 % lidí na celém světe dělá svoji práci jen proto, aby se uživili, místo toho aby dělali to, na co skutečně mají a byli pro společnost prospěšnější.

V závěru bych se Vás rád zeptal, jak relaxujete od celodenní práce?
Já mám nejradši klid, čili les. Tady jste v denním kontaktu s lidmi, se kterými se bavíte a oni ventilují své problémy. Vy tedy dostáváte do sebe tu tíhu, kterou se oni snaží někam předat. Nějakým způsobem to přijmete a pak to musíte vyventilovat. V tomto případě buď sportem nebo procházkou v lese.

Jaký sport provozujete aktivně?
Vzhledem k tomu, že jsem v tenisovém areálu, tak si samozřejmě občas zahraji tenis.

A nějaký zimní sport?
Ano, rád lyžuji. Jezdím do zahraničí. Nejsem si úplně jistý, že u nás jsou adekvátní služby vzhledem k cenám. Já osobně jezdím do Rakouska a jsem maximálně spokojený. Vždycky si pronajmu část jednoho domečku v soukromí a skvěle si zalyžuji, protože služby jsou tam na odpovídající úrovni.

Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v České republice na odpočinek?
Nejradši mám Šumavu, ta je překrásná.

Jenže Šumava není úplně nejblíž. Jak vnímáte Prahu?
Praha je také krásná, ale musíte se koukat nahoru, protože některé fasády domů jsou nádherné. Dole po ulici a chodníku toho moc nevidíte, ale spousta lidí se dívá jenom tam, bohužel. Dole jsou pouze obchody a dnes už stejné obchody vidíte po celém světě, to rozhodně není o krásách Prahy. Ale když zvednete oči, teprve potom vidíte tu jedinečnost Prahy.

Za celou redakci www.myjsmetenis.cz Vám děkuji za dnešní rozhovor a přeji mnoho úspěchů do budoucna!

Autor: Michal Procházka
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

banner Sugarpova MJT

Tomáš Berdych: „Určitě pomohu českému týmu při Davis Cupu v Německu.“

.

Tomáš Berdych se v letošním roce dokázal vůbec poprvé v kariéře posunout na čtvrtou pozici v žebříčku ATP a vybojoval dva turnajové tituly. Český reprezentant se před nedávnem zúčastnil exhibiční ligy IPTL a nyní se pilně připravuje na příští sezonu. V tomto rozhovoru se rozhovořil o plánech na příští rok, olympijských hrách i blížících se Vánocích. Více informací najdete uvnitř článku!

Tomáši, s exhibiční ligou IPTL jste se rozloučil předčasně. Čím to bylo způsobeno?
Pro mě to nebylo vůbec předčasné. Už dopředu jsme byli domluveni, že odehraji pouze určitý počet zápasů, které budou sedět do mého přípravného plánu. Takže jsem odehrál polovinu ligy.

UAE Royals stále mají šanci na postup do finále. Nemrzelo by Vás, kdybyste chyběl u oslav titulu?
Určitě by bylo hezké, kdyby se jim to povedlo. Ale je to dost dlouhá soutěž a pořád je otázka, jestli se vůbec dostanou do finále.

V rámci IPTL jste si musel zvyknout na některá zvláštní pravidla. Překvapilo Vás některé z nich?
Já bych ani neřekl, že jsou úplně zvláštní. Je to něco nového, co se snaží přivést lidi k tenisu trochu jiným způsobem, aby měli jiný pohled a mohli si najít něco jiného než je běžné. Celkově bych řekl, že úspěch to rozhodně má. Specifický je odlišný čas mezi jednotlivými výměnami, kde si to člověk musí hlídat a sám vidí ubíhající čas. Takhle by to podle mě mělo správně být. Jenže na okruhu ATP je to v rukou rozhodčího, který ten čas buď ohlásí nebo ne, to je složitější.

Po skončení letošní sezony jste neměl příliš času na odpočinek. Jak se Vám podařilo skloubit účast na IPTL s přípravou na příští rok?
Po krátkém volnu to pro mě byl začátek přípravy, která začala hlavně kondiční částí už v Asii. Navíc jsem tam hrál už loni a musím říci, že ta zkušenost mi opravdu pomohla. Zahrál jsem si pár zápasů a potom jsem alespoň neměl tak dlouhou pauzu od tenisu. Mám pocit, že když tenista dělá dlouho kondici, tak tělo začne lehce odlišně fungovat a pak se v prvních zápasech necítí úplně nejlépe, což není vzhledem k nabitému kalendáři ideální. Letos jsem v IPTL absolvoval stejnou dobu jako loni, ale kvůli prodloužení soutěže jsem se vracel domů v její polovině.

Letošní sezona je za námi. Dalo by se říci, co jsou pro Vás hlavní momenty roku 2015?
Hlavně po profesní stránce to pro mě byl krok do něčeho, co jsem předtím nezažil. Vždycky je to hrozně velká otázka. Člověku se sice nějakým způsobem daří, ale když se chce dostat dál, tak musí zariskovat a pokusit se udělat něco jiného. Po téhle stránce mi to určitě pomohlo a zpětně jsem rád, že jsem tuhle změnu udělal. Pak to rozhodně byla svatba, kterou jsme si moc užili a bylo to opravdu skvělé, přesně podle našich představ. Byl to poměrně nabitý rok.

V průběhu letošního roku jste se vůbec poprvé v kariéře dostal na čtvrtou pozici v žebříčku ATP. Je to pro Vás rovněž speciální moment?
Určitě ano. Pokusit se zvednout své maximum je jeden z cílů, které si člověk dává. V dnešní době, kdy se mluví o velké čtyřce, to platí dvojnásob. To že se mi povedlo posunout své maximum a nakouknout do první čtyřky pro mě znamená velký výsledek. Letošní rok se mi podařilo zakončit na šesté příčce, tak by bylo hezké to číslo hlavně na konci roku vylepšit.

Pomalu se blíží start nové sezony. Jaký bude Váš program na začátku roku?
Začínám v Dauhá a odtamtud hned letíme do Melbourne. Žádné exhibice zatím nemám v plánu, ale uvidíme operativně na místě. Třeba se naskytne nějaký jeden nebo dva zápasy.

Rok 2016 bude speciální díky olympijským hrám. Těšíte se do Ria?
Na olympiádu se moc těším. Ještě budu muset zvládnout nějaké povinnosti, abych tam vůbec mohl. Určitě budu opět k dispozici českému tymu v Davis Cupu, aby to bylo lepší než v letošním roce. Ale je pravda, že kluci zvládli těžké utkáni v Indii a zachránili Světovou skupinu, což je skvělé. Jsem rád, že příští rok budu znovu součástí týmu a doufám, že se nám povede zvládnout první zápas, od kterého se všechno odvíjí a rozhoduje o úspěchu. Snad zvládneme vyhrát první kolo a já si zároveň splním kvalifikační kritéria do Ria.

Pro Vás to budou již třetí olympijské hry. Změnil se nějak Váš přístup k této události?
Nedá se říci, že by se to hodně změnilo. V tenisovém prostředí k ni každý přistupuje odlišně. Já jsem si už olympiádu sám užil v Aténách a je to pro mě obrovský vrchol. Všechno co je spojené s olympiádou, je speciální. Myslím si, že ohledně sledovanosti a zájmu se dá přirovnat k Davis Cupu a je vidět, že lidé jí mají opravdu rádi.

Jaká je Vaše nejlepší vzpomínka na olympijské hry?
Moje speciální vzpomínka je poměrně dost stará, takže by bylo hezké jí změnit a myslím si, že Rio je k tomu skvělá příležitost. Ta vzpomínka je určitě ten aténský zápas s Federerem, ale už je potřeba přidat něco aktuálnějšího.

S Radkem Štěpánkem jste nedávno došli do semifinále prestižního turnaje kategorie ATP Masters 1000 v Paříži. Jaké mohou být Vaše šance v Riu?
Dvakrát jsme to zkoušeli a vždycky jsme narazili na těžké soupeře. Naposledy nás porazil brazilský pár, tak by bylo hezké si to vylepšit shodou náhod přímo v Brazílii. S Radkem jsme spolu neodehráli až tolik zápasů kromě Davis Cupu, ale naposledy v Paříži jsme dokázali porazit dva páry, které v letošním roce vyhrály grandslamové turnaje. Myslím si, že společně můžeme hrát pořád dobře a mohla by to být jedna ze šancí.

V Rio de Janeiru se odehraje také smíšená čtyřhra. Přemýšlel jste o svém startu v této disciplíně?
To je dobrá otázka. Dani mě tlačí úplně do všeho, ten by byl nejradši, abych odehrál všechny disciplíny. Zatím jsem nad tím detailně nepřemýšlel. Takže nejsem schopný říci, jestli budu hrát mix a s kým. Ještě na to nemám úplně vyhraněný názor. Ale je to velká šance, jak se dostat k medaili, hlavně asi nejkratší.
Miroslav Černošek: Už nás oslovily dvě hráčky, jestli nad mixem uvažuješ. V pondělí Ti v Prostějově řeknu více.

V závěru letošního roku si budete moci dopřát volno během vánočních svátků. Jak budete trávit Vánoce?
Bude to pár dni. Ještě budu připraven pomoci Prostějovu v Extralize a potom budeme dalších pár dnů pokračovat s tréninkem. Nakonec mi zůstane volno od 23. prosince odpoledne do 26., kdy už zase odlétám do Dauhá. Bude to tedy pár dní, které strávím s rodinou.

Během Vánoc určitě narazíte na cukroví a další speciality. Budete hřešit?
Nemyslím si, že budu hřešit. Když člověk dělá maximum celý rok, tak je škoda to během tří dnů kazit a pak se zase dostávat zpátky.

Máte nějakou oblíbenou pohádku?
Jestli v televizi bude Mrazík, tak mám jasno.

Je těžké vybrat pro Vás dárek k Vánocům? Přeci jen si můžete cokoliv koupit sám.
Já jsem strašně rád, že si mohu najít čas a strávit ho se svými blízkými. Když je člověk dítě, tak dárky hltá a chce rozbalovat jeden po druhém a pak když je starší, tak mu naopak dělá radost dárky dávat. Je to o maličkostech a ne o nějakých veledarech. Hlavně v mém případě, kdy jsem pořád na cestách, je hezké mít čas na rodiče a strávit ho společně.

Tomáši, co byste na závěr vzkázal Vašim fanouškům?
Krásné svátky a hlavně, ať si každý najde čas na své nejbližší a může s nimi strávit pár hezkých dní. Myslím si, že v dnešním rozlétaném světě je to opravdu vzácnost. Člověk si sice může říci, že to je jen maličkost, ale ve finále je to velká věc.

Autor: Michal Procházka
Foto: www.facebook.com

855x246px-2 2

Kateřina Siniaková exkluzivně o své kariéře, letošní sezoně i volném čase

.

Devatenáctiletá Kateřina Siniaková to v žebříčku WTA zatím dotáhla nejvýše na 65. pozici. Rodačka z Hradce Králové patří mezi největší talenty českého tenisu a na okruhu WTA si již připsala řadu cenných výher. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se Kateřina rozhovořila o letošní sezoně, plánech do budoucna i o svých zájmech a blížících se Vánocích.

Kateřino, letošní rok se pomalu chýlí ke konci. Jak tuto sezonu hodnotíte?
Letošní sezonu už mám uzavřenou a připravuji se na příští rok. Celkově jsem měla vyšší cíle, ale stejně si myslím, že to nedopadlo špatně a posledními dvěma turnaji jsem si to vylepšila. Ale chci, aby to v příštím roce bylo lepší, takže mám co dělat.

V letošním roce jste se poprvé setkala s náročnou obhajobou bodů. Bylo to pro Vás v tomto smyslu obtížnější?
Já si myslím, že je to vždycky těžší. Když vstupujete jako nováček na okruh, tak vás ostatní hráčky ještě neznají a hraje se vám lépe. Ale později už vědí, co od vás mohou očekávat a jak hrajete. Takže to určitě bylo náročné. Snažila jsem se při každém turnaji nemyslet na obhajobu bodů a hrát své maximum, ale o nějaké body jsem přišla. V příštím roce to snad bude lepší.

Vnímala jste tedy určitý tlak, který souvisel s obhajobou bodů?
Snažila jsem se to nevnímat, protože tím si to člověk dělá ještě těžší. Ale když jsem přišla o body z Moskvy, tak jsem trochu začala řešit, že by bylo dobré ve Francii něco uhrát a posunout se výše. Přeci jenom je rozdíl být v hlavní soutěži grandslamu nebo hrát kvalifikaci. Snažila jsem se na to nemyslet, ale v hlavě to přeci jenom máte. Člověk si uvědomuje, že když zahraje skvěle, tak třeba získá jistotu startu v hlavní soutěži.

Dalo by se říci, na které turnaje z letošní sezony budete nejradši vzpomínat? Očekával bych, že čelní místo obsadí Praha...
V letošním roce jsem měla pár takových větších výsledků, potom to bylo plus mínus jedno kolo. Ale na začátku roku se mi zadařilo na Australian Open, kde jsem postoupila do druhého kola, a to je zatím můj největší grandslamový úspěch. Pak se mi hodně dařilo v Praze, z toho jsem byla opravdu nadšená, protože ty předchozí turnaje doma se mi vůbec nepovedly. Ráda vzpomínám také na Birmingham, kde jsem porazila Petkovičovou, což je můj zatím největší skalp. Potom jsem měla nepříjemné období, kdy jsem měla problémy s kotníkem a prohrávala v prvních kolech, ale ve Francii se to zlomilo.

Osobně jsem slyšel také chválu na Vaše utkání proti Denise Allertové ve Wimbledonu, kde jste předvedly velkou bitvu. Líbil se Vám osobně tento zápas?
Byly tam takové chvilky, kdy se mi to líbilo, ale myslím si, že jsem mohla hrát ještě lépe. Proti Češkám to je přeci trošku jiné, protože jsme rivalky. Asi to byl dobrý zápas, ale vždycky můžete hrát lépe, když se prohraje (smích).

Podle výkonů v Birminghamu a Wimbledonu by se mohlo zdát, že tráva patří mezi Vaše oblíbené povrchy.
To zrovna ne. Já jsem hnedka na začátku travnaté sezony prohrála v Hertogenboschi a říkala jsem si, že ten povrch se mi fakt nelíbí. Jenže potom v Birminghamu mi to hodně sedlo. Myslím si, že v Anglii je lepší tráva než v Nizozemsku a celkově mi to vyhovovalo. Měla jsem pocit, že hraju dobře a získala jsem sebevědomí. Potom mě tedy mrzelo, že jsem v Londýně prohrála v prvním kole. Ale rozhodně bych neřekla, že tráva je můj oblíbený povrch.

České tenistky dokázaly v letošním roce vybojovat další titul ve Fed Cupu. Vy jste během finále ještě hrála na turnaji. Stihla jste sledovat duel proti Rusku?
Ve Francii jsem to sledovala, ale mrzelo mě, že jsem nebyla přímo v hale. Holkám jsem to hrozně přála a nakonec jsem se stihla v televizi podívat na rozhodující čtyřhru. Je to skvělý úspěch.

Fed Cup představuje prestižní událost. Chtěla byste si v něm také zahrát?
Určitě bych jednou chtěla. Ale je to těžké, protože nás je strašně moc! (smích) Ale jestli budu jednou ve Fed Cupu hrát, tak budu moc ráda.

To je pravda. Česká republika by klidně mohla vyslat do boje dva nebo tři týmy...
Já si myslím, že by to klidně šlo. Vždyť Češek je opravdu hodně a na vysokých příčkách! Když se podíváme, kolik našich tenistek je ve stovce nebo padesátce, tak pro kapitána není jednoduché určit sestavu.

Letošní sezona je za námi. Stihla jste si dopřát odpočinek?
Ano, pauzička tam byla. Jsem ráda, že jsem mohla strávit nějaký čas doma s rodinou. Teď už jsem ale zas v plné přípravě na další sezonu.

Je vidět, že už hledíte dopředu. Jaké jsou Vaše cíle pro rok 2016?
Sice jsou to jen tři místa, ale stoprocentně bych se ráda rychle vrátila do první stovky. V letošním roce jsem měla cíl dostat se do elitní padesátky a nesplnila jsem ho, takže se přesouvá na příští rok. Musím to brát postupně, ale čím dříve, tím lépe.

Bude pro Vás výhodou, že tentokrát před sebou nemáte tolik náročných obhajob bodů?
Ano. Mám tam jen pár velkých turnajů a zmíněné Australian Open. Teďka makám o to více, mám svoji první plnohodnotnou přípravu, protože loni jsem ještě chodila do školy. Doufám, že návrat do stovky se podaří brzy, poté do padesátky a pak klidně výš a výš.

Jaký bude Váš program na začátku roku?
Zatím plánuji, že se představím v Shenzhenu, Sydney a následně na Australian Open.

Poté se vrátíte do Evropy?
Asi ano. Loni jsem hrála v Antverpách, ale tenhle turnaj už zrušili. Podle všeho bych tedy měla jet do Petrohradu, ale samozřejmě bude záležet na žebříčku.

Vaší trenérkou je bývalá grandslamová šampionka Helena Suková. Jak vnímáte Vaší spolupráci?
Myslím si, že to je super spolupráce. Jsem ráda, že se přidala do našeho týmu, kde mám více trenérů. Zatím se mi to moc líbí a doufám, že společně budeme pokračovat dále.

Helena Suková byla velmi kvalitní deblistkou. Může to být pro Vás výhoda?
U mě má samozřejmě přednost dvouhra. Ale je pravda, že paní Suková také hrála obojí. Je určitě dobré, že si tím sama prošla a má tyhle zkušenosti, cením si toho.

Během letošního roku jste sbírala úspěchy také ve čtyřhře. Většina fanoušků si jistě vybaví domácí titul po boku Belindy Bencicové. Jak vidíte své šance ve čtyřhře?
Aktuálně hledám stálou parťačku, protože je to rozhodně příjemnější než hrát každý turnaj s někým jiným. Teďka jsem ale domluvená s jinou hráčkou. Belinda totiž hodně poskočila v žebříčku a mohlo by se stát, že čtyřhra pro ní třeba kvůli únavě nebude tak důležitá. Pro mě je dvouhra také priorita, ale stále se snažím, abych i debl hrála na kvalitní úrovni.

Můžete prozradit, kdo bude Vaší spoluhráčkou v úvodu sezony?
Na začátek roku jsem domluvená s Věrou Duševinovou, která se vrátila na kurty po zranění a je to velmi dobrá deblistka. Už jsme společně hrály loni v Taškentu a došly až do finále, takže na to zkusíme navázat a uvidíme.

V průběhu sezony jste si zahrála také po boku Kláry Koukalové. Jak hodnotíte tuto spolupráci?
S Klárou jsme to během letošního roku zkoušely a byly to dobré zápasy. Jenže Kláru potom trápilo rameno a musely jsme přestat. Ale určitě to bylo super. Klára se na okruhu WTA pohybuje dlouho a pro mě to byly cenné zkušenosti.

Grandslamové turnaje nabízejí také možnost smíšené čtyřhry. Lákala by Vás tato příležitost?
Už jsem o tom přemýšlela, ale zatím nemám s kým hrát. Je možné, že to v Austrálii zkusím, ale nejsem s nikým domluvená. Je pravda, že to bere síly, ale uvažuji o tom. Ještě by to chtělo vylepšit ten žebříček.

S kým byste si zahrála nejraději?
Počkám na bráchu (smích).

A kdybyste měla říci jméno někoho z absolutní špičky?
Kdybych si mohla zahrát třeba s Rogerem Federerem, tak bych nebyla proti. To by bylo super.

Nyní bych přešel k zákulisí okruhu WTA. Máte mezi tenistkami nějaké kamarádky?
Potkávám hodně Češek. Dost se bavím právě s Denisou Allertovou, Luckou Hradeckou a Kájou Schmiedlovou ze Slovenska. Celkově se víc bavím s Češkami a Slovenkami. Vždyť Belinda je sice Švýcarka, ale také mluví slovensky. Jinak se samozřejmě znám také s Ruskami a Ukrajinkami.

A dalo by se říci, jestli máte nějakou opravdu neoblíbenou soupeřku?
Pár jich tam asi bude, ale nebudu je jmenovat. Vždycky to tak je, že někoho máte rád více a někoho méně. Ale není tam nic, že bych si s někým dělala vyloženě naschvály. V tenise je sice čtyřhra, ale celkově to není týmový sport a každý si jede svojí cestou.

Všeobecně neoblíbenou spoluhráčkou pro tréninky je Rumunka Niculescuová.
Ale zatím jsem ještě neměla tu čest s ní trénovat. Ani mě to nemrzí (smích). Ten její styl je opravdu takový atypický. Je to důkaz toho, že když někdo chce, tak dokáže hrát velmi dobře, i když to nevypadá úplně nejlépe.

Při utkáních na okruhu WTA můžete přímo na kurtu využít rady trenéra. Jak tuto příležitost vnímáte?
Je to takové zpestření. Vy utkání vnímáte z kurtu, ale nemusíte si všeho všimnout. Trenér vám potom může pomoci novými postřehy a nějak napovědět.

Kdo za Vámi chodí na kurt nejvíce?
Nejvíce za mnou chodí taťka, protože spolu objezdíme hodně turnajů a řešíme spolu i taktiku. Když jsem na turnaji pouze s trenérem, tak trenér.

Některé impulzivní tenistky mají občas během návštěv trenérů problém udržet se v klidu. Jak jste na tom vy?
Já přiznávám, že také patřím k těm impulzivním. Ale snažím se zlepšovat a trenéra si poslechnout a třeba si myslet svoje v duchu, z kurtu to totiž vidíte jinak.

Já osobně bych řekl, že bojovnost z Vás vyzařuje během celého utkání na kurtu. Je na Vás vidět velký zápal.
Jsem hodně bojovná a říká se, že to je moje výhoda. Bojuju o každý balon a nikdy bych nevzdala koncovku setu nebo zápasu. Ale ještě se snažím trochu uklidnit, protože občas uletí raketa nebo nějaké to slovo.

Jste hráčkou pražské Sparty. Jak vnímáte možnost připravovat se ve Stromovce?
Myslím si, že Sparta se neustále zlepšuje a dělá maximum. Je tady k dispozici kvalitní zázemí, které ještě zlepšuje Olymp. Sparta je skvělý klub a jsem ráda, že tady mohu trénovat. Jenom je škoda, že během roku se tu s ostatními tenistkami kvůli programu příliš nepotkáme.

Výhodou je, že v domácím prostředí se můžete představit také na podniku kategorie WTA. Nesvazovala Vás nervozita?
Ne. Už během předchozích let jsem tu hrála turnaje kategorie ITF a nevnímala jsem to. Možná ten úplně první turnaj byl speciální, protože to se člověk chce předvést doma. Podniky kategorie ITF se mi vůbec nevydařily, ale letos jsem byla celkem uvolněná. Měla jsem tu rodinu a podporu fanoušků, což bylo skvělé. Takže naopak jsem to brala jako svoji výhodu.

V závěrečné části našeho rozhovoru bych přešel mimo kurt. Můžete našim čtenářům přiblížit, jak Kateřina Siniaková odpočívá od turnajového kolotoče?
Ráda čtu. Nejraději mám detektivky a scifi. Jinak občas ráda vypnu jen tím, že si vezmu sluchátka a poslouchám oblíbené písničky. Sice je to takový nic moc relax, ale mám to hodně ráda. Dělala jsem to třeba, když jsem jezdila ze školy a dneska to tak dělá skoro každý. Jinak je skvělé, že když mám volno, tak je to opravdu volno a nemusím se už učit do školy. Když jste unavený, jen si lehnete, zavřete oči a můžete relaxovat.

Máte tedy nějakou oblíbenou knihu nebo autora?
Přímo oblíbenou knížku nemám. Většinou mi je kupuje babička a má opravdu dobrou trefu. Celkově mám ráda detektivky, ale nedá se říct, že bych měla jednoho oblíbeného autora.

A Vaše poslední přečtená knížka?
Teďka čtu knížku od Erika Axla Sunda. Je to už třetí díl, ten první se jmenoval Vraní dívka.

Vaší druhou vášní je hudba. Jakou máte nejraději?
Většinu pop. Nejvíc písníček mám asi od Taylor Swift, ta se mi líbí čím dál více. Potom tam mám klasiku: Rihanna, David Guetta, Adele a další.

Vyrazíte také ráda do města?
Když je čas, tak ráda. Třeba do kina s kamarádkami. Teď už spolu nechodíme do školy, ale měla jsem štěstí, že kamarádka šla na vysokou školu do Prahy, takže se tady můžeme vidět. Do města zajdu celkově ráda, klidně mi stačí jen jít do kavárny. Jinak jsem chodila docela ráda také na plesy, ale už není čas.

V samotném závěru se rozhodně musím zeptat, jestli se již těšíte na Vánoce?
Ano, určitě. Zase budu moci strávit čas s rodinou. K tomu navíc ještě přijede babička z Ruska a další den uvidím zase druhou babičku, takže bude kompletní rodina. Zatím nám to vychází, že každé Vánoce jsme strávili spolu. A nesmím zapomenout na všechny věci okolo, jako je cukroví nebo společné zdobení stromku. Už se moc těším.

Bude k večeři tradiční kapr?
Já ryby nejím, bude řízek. Mamka dělá kapra k obědu, ale já ryby vůbec nemusím. Trošku mi to vyčítají, protože ryby jsou zdravé, ale ani nic z moře mi prostě nechutná. Třeba se to časem změní.

Kateřino, za celou redakci www.myjsmetenis.cz Vám děkuji za dnešní rozhovor a přeji mnoho štěstí a úspěchů do budoucnosti!

Autor: Michal Procházka
Foto: www.twitter.com a Daniel Filjo

855x246px-3

Jiří Vaněk exkluzivně o spolupráci s Karolínou Plíškovou a své kariéře

.

Sedmatřicetiletý Jiří Vaněk se v minulosti aktivně pohyboval na okruhu ATP a nyní stojí v pozadí velkých úspěchů Karolíny Plíškové. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se obsáhle rozhovořil o své svěřenkyni, o letošní sezoně či plánech do budoucna. Zároveň se můžete těšit na řadu zajímavostí ze zákulisí. Více informací najdete uvnitř článku!

VanekJiří, náš rozhovor nemůžu začít jinak než nedávným finále Fed Cupu. Vy osobně jste byl součástí českého týmu. Jak jste si celý víkend užil?
Byl to skvělý týden, je to nezapomenutelné. Už jako hráč jsem miloval kolektivní soutěže jako třeba Davis Cup a ta atmosféra na mě vždycky doléhala, i když jsem nehrál. Na Karolínu jsem opravdu strašně pyšný, jak to dokázala zvládnout. Měl jsem trošku obavy, protože to pro ní bylo něco nového a doma hrála Fed Cup úplně poprvé. Letos měla premiéru v Kanadě, ale doma před vyprodanou halou je to něco jiného. Karolína je typ člověka, který se cítí lépe, když hraje sám za sebe, ale neskutečně jí to bavilo.

 

Karolína nastupovala v neděli na kurt za nepříznivého stavu 1:2. Musel jste jí nějak speciálně psychicky připravovat?
To ne. Byl jsem rád, že si mohla zahrát už v sobotu proti Šarapovové, protože z ní spadl ten největší psychický stres. Člověk si totiž vůbec nedovede představit, jaké to je hrát před tolika fanoušky a jít bojovat na kurt. Tenis není hokej nebo fotbal, tady se nikde neschováte. V tomhle utkání jsem viděl, že Karolína občas byla trochu zabrzděná. Před zápasem s Pavjučenkovovou ale na mě působila klidným dojmem a na kurtu hrála přesně to, co potřebovala.

Karolína zvládla skvěle také rozhodující čtyřhru. Je pro ni výhodou, že oproti některým jiným hráčkám ze špičky dokáže podávat dobré výkony také v deblu?
Letos jsme se s tím trochu prali, protože Karolína stoupala žebříčkem. Na začátku roku jsme se snažili do programu zakomponovat čtyřhru, aby mohla pracovat na volejích a pohybu na síti. Během roku to už bylo těžší, protože zápasů ve dvouhře bylo strašně moc a debl musel jít trochu stranou. Zároveň není ideální ani to, když každý týden hrajete s jinou parťačkou. Karolína s Bárou si na kurtu neskutečně sedly a skvěle jim to fungovalo. Před zápasem jsme si s Petrem Pálou řekli, že Bára musí být vůdčí osobnost, určovat strategii a čarovat na síti. Karolína měla být ten zabiják, který bude dobře podávat a vysílat na soupeřky bomby ze všech stran. Holky tyhle pokyny splnily do puntíku a díky tomu byly schopné vyhrát.

Spojenectví Karolíny Plíškové a Barbory Strýcové vypadlo zajímavě a obě hráčky prohlašovaly, že by si společně ještě ráda zahrály...
Od Báry už byly určité signály, že by s Karolínou chtěla hrát během příští sezony. S Karolínou jsme se o tom bavili, ale není to jednoduché. Bára je totiž jiný typ hráčky, protože hodně míchá dvouhrou a čtyřhru. Proto hledá hráčku, která by s ní mohla odehrát více turnajů. Ale u Karolíny je to jiné. Já se snažím jí trochu brzdit, aby čtyřhru radši nehrála, pokud se jí někde bude hodně dařit v singlu, ta únava je potom nepříjemná. Pro nás je dvouhra naprostá priorita a chceme tomu obětovat všechno, aby mohla uspět na nějakém grandslamu. Holky jsou dobré kamarádky, ale nechci, aby jí zbytečně svazovalo, že debl musí hrát. Ale věřím, že pár turnajů si během příští sezony společně zahrají.

Připadají například olympijské hry v Rio de Janeiru v úvahu?
To by určitě připadalo v úvahu, ale ještě přesně nevím, jak fungují kvalifikační kritéria. Přece jenom u nás máme hodně skvělých tenistek a nebude jednoduché složit sestavu, vždyť bychom klidně mohli poslat do boje tři české debly. Takže nebudeme předbíhat a uvidíme, jak se to vyvine během roku.

Karolína Plíšková zahájila letošní sezonu na 24. pozici v žebříčku WTA a nakonec dokázala proniknout do elitní desítky. Co na její pokrok říkáte?
Je to neuvěřitelná cesta. Karolína už v lednu udělala velký krok, když došla do finále velkého turnaje v Sydney, což bylo zase o krok výš než předešlé tituly v minulém roce. Nakonec sice těsně prohrála s Petrou Kvitovou, ale upozornila, že má potenciál stoupat ještě výše. Už před Australian Open jsem dostával otázky, kdy bude v první desítce, a to nemám zrovna rád. S Karolínou se vyloženě nebavíme o konkrétních cílech, nechci jí zbytečně stresovat. Chceme dále pracovat a postupovat dopředu. Jenže Karolína pořád vyhrávala a vyhrávala, až sem jí některé turnaje musel brzdit, že nemůžeme odehrát všechno. Ale klobouk dolů, jak celou sezonu zvládla. Před US Open bylo vidět, že jí trochu dochází šťáva, a hlavně po psychické stránce to bylo hodně náročné. V New Yorku Karolína byla hodně vystresovaná a bohužel to nevyšlo. V Asii to potom byl do poslední chvíle boj o postup na Turnaj mistryň a pak to z ní spadlo. Samotného mě překvapilo, jak skvělé výkony předvedla v Zhuhai a při Fed Cupu. V Číně podle mě hrála nejlepší tenis letošní sezony a při Fed Cupu to vygradovalo, když se dokázala poprat s únavou i bolavým ramenem.

Letošní sezona je již za námi. Co vy osobně považujete za největší úspěchy?
Já osobně si nejvíce cením Fed Cupu. Podle mě Karolíně hodně pomohl, protože je důležité, aby se pořádně ukázala domácím fanouškům. Udělat rozhodující bod v domácím finále Fed Cupu se může povést třeba jednou za život. Všechny holky mají na úspěchu svůj podíl a Karolína byla strašně důležitý článek našeho týmu. Potom bych zmínil všechny finálové účasti na velkých turnajích jako Zhuhai nebo Dubaj. Ale těžko porovnávat. Praha byla také skvělá, to je podobné jako Fed Cup. Karolína totiž byla pod velkým tlakem, protože od každého slyšela, jak jí drží palce a že musí vyhrát. Během turnaje mi říkala, že se cítí v pohodě, ale potom přiznala, že už je úplně hotová. Je škoda, že nějaké z těch pěti dalších finále neproměnila na titul. Každý si totiž pamatuje hlavně vítěze. Vždycky to ale byly těžké a vyrovnané zápasy proti silným soupeřkám jako Petra Kvitová, Simona Halepová nebo Angelique Kerberová. Tohle je možné zkusit příští rok zlepšit, protože během letoška získala hodně cenných zkušeností a právě tyto zápasy rozhoduje jen pár míčů. Podle mě bylo vidět, že hráčky, které jsou v desítce déle, dokázaly v rozhodujících momentech vytáhnout něco navíc.

Karolína v letošním roce odehrála celkem 79 utkání ve dvouhře v rámci turnajů kategorie WTA a Fed Cupu. To je hodně slušná porce.
A se čtyřhrou to dokonce bylo asi 110 utkání. Ale když se podíváte na Djokoviče nebo Berdycha, tak rovněž mají přes 50 vyhraných zápasů. Když chcete být v první desítce, tak se prostě potřebujete dostat minimálně na tyhle hodnoty. V letošním roce odehrála Karolína 26 turnajů a třeba Tomáš Berdych jich odehrál 22, je tam prostor pro změny. Chceme tedy odehrát o dva nebo tři turnaje méně, ale nebude to nic drastického. Když jich odehrajeme 18 a Karolína bude všechno vyhrávat, rozhodně budu spokojený a aspoň budu více doma s rodinou. Takhle jednoduché to ale asi nebude. Karolína je v desítce poprvé a je to pro ní nová situace. Pokud se povede i příští sezona a stále bude okolo elitní desítky, tak budeme moci balancovat o jednotlivých turnajích.

Zároveň je třeba říci, že Karolína vyhrála celkem 53 zápasů, což je společně se Serenou Williamsovou a Angelique Kerberovou nejvíce na okruhu WTA. Berete to jako úspěch?
Určitě. Každé vítězství člověka rozhodně nakopne dopředu a je úplně jedno na jakém turnaji. Vždy je to motivace pro další práci. Myslím si, že v loňském roce jsme společně s panem Pechem udělali s Karolínou její nejlepší přípravu, co se týká objemu a toho, že celou dobu vydržela zdravotně. To všechno se potom ukázalo v samotných zápasech. Pokud se nepletu, tak dokázala vyhrát asi 17 utkání, když prohrála první set a musela otáčet skóre. Na to bych rád navázal v příštím roce.

JiriVanek4Dalším zajímavým ukazatelem je skutečnost, že Karolína nastřílela v letošním roce nejvíce es - celkem 517.
Karolína už loni bojovala se Serenou a skončila těsně druhá. Ale musíme uznat, že Serena má odehráno méně zápasů. Během tréninků trénujeme podání docela často, ale není to nic drastického. Spíše se soustředíme třeba na voleje a zlepšení pohybu. Karolína je schopna skvěle zaservírovat v rozhodujících okamžicích. Celkově bych byl spíš radši, kdyby se nám povedlo zlepšit úspěšnost prvního podání, protože vím, že když se Karolína dostala nad 60 %, tak během tohoto roku skoro neprohrála zápas. Ale stávalo se nám, že to bylo slabší. Třeba v Praze proti Šarapovové měla během prvního setu úspěšnost pod 40 % a hnedka to bylo vidět. Karolína se hodně opírá o své podání a ví, že když ji funguje lépe, tak si více věří i na ostatní údery a může trochu více riskovat. To je přesně její hra.

 

Je tedy vidět, že Karolína má pro kvalitní servis dobré fyzické předpoklady?
Přesně. Důležitá je psychika a také připravenost, že jste schopni stejně tvrdě servírovat po celý zápas. Karolína je sice vysoká, ale okolo ramen je pořád takové tintítko. S kondičním trenérem se na tom snažíme pracovat, aby zesílila v ramenou a byla schopna stále tvrdě podávat. Myslím si, že na její výšku by to mohlo být ještě lepší.

Karolína se v současné době nachází na 11. pozici v žebříčku WTA, ale vzhledem ke konci kariéry Flavie Pennettaové bude v příštím roce plnit roli hráčky elitní desítky. Bude to výhoda?
Výhoda je v tom, že Karolína už má jasný program. Musí odehrát grandslamy, další čtyři velké podniky a potom také čtyři z pěti turnajů kategorie Premier 5. To je tedy celkem dvanáct povinných akcí ze šestnácti možných započitatelných. Takže to znamená, že pokud na jeden z povinných turnajů nepojede, bude mít v žebříčku z této akce nulu. Hráčky z desítky mají výhody, že na hodně turnajích nemusí hrát první kolo, protože se účastní různých doprovodných akcí.

Dalo by se říci, jak jste této skutečnosti přizpůsobili program turnajů?
Je to víceméně stejné. Jenom to bylo dost pod tlakem. V pondělí jsme přiletěli z Číny a hned ve středu Karolíně volali z WTA, že do dalšího pondělí musí nahlásit svůj program. Ale nakonec to nebyl problém.

Změny se tedy dotknou hlavně nejnižších podniků kategorie WTA International?
Karolína je v desítce, takže může odehrát jenom jeden tento podnik během půl roku, což u nás samozřejmě bude Praha a potom může odehrát další dva během druhé části roku.

JiriVanek2Jaké jsou Vaše společné cíle pro příští sezonu?
Nikdy jsme si neříkali, že cílem je třeba semifinále nebo finále grandslamu. Vždycky jsme si dávali za cíl uspět na grandslamu, ale nemluvili o přesném kole. Můj sen na příští sezonu by bylo udržet se v elitní desítce, to by byl skvělý úspěch. Já mám celkově radši dlouhodobé cíle, takže by bylo fantastické, kdyby se nám povedlo kvalifikovat do Singapuru. Ale rozhodně budu brát za úspěch, pokud se Karolína udrží v první patnácté nebo dvacítce. Ve světe je velká konkurence. Podívejte se třeba na Bouchardovou, která sezonu začínala na sedmém místě a končí skoro na padesátém.

V příštím roce se odehrají také olympijské hry. Co od této akce očekáváte?
Karolíně bych přál, aby se na olympiádě opět zviditelnila a zabojovala za Českou republiku. Kdyby uspěla, tak jí bude fandit celý národ, na turnajích naopak hrajete spíše za sebe. Je to specifická akce, a kdyby se Karolíně podařilo uspět, tak by to byl další vrchol sezony.

Dovedete si představit, že by se Karolína Plíšková stala světovou jedničkou? Serena Williamsová tu přeci jen nebude věčně.
To je těžké. Po sezoně jsem si udělal seznam hráček, které Karolína porazila, a podle toho bylo vidět, že do patnáctky nebo dvacítky určitě patří, tam měla skvělou bilanci. Z první desítky porazila jen Ivanovičovou a šestkrát prohrála, ale to nepočítám, že porazila třeba Muguruzaovou ještě v době, kdy se nacházela ve dvacítce. Je vidět, že na desítku Karolína má, ale během sezony to ještě nebylo úplně stabilní, ty hráčky ji v koncovkách přetlačily. Ještě je potřeba malinko přidat a jsem si naprosto jistý, že Karolína to v sobě má. Když sezonu může zakončit na třetím místě Muguruzaová, tak Karolína klidně také. Ale mluvit o jedničce je předčasné. Je otázkou, v jaké formě nastoupí Serena, ale letošnímu roku dominovala a zdá se, že tohle místo je zatím uzavřené.

Dokázal jste si na začátku vaší spolupráce představit, že Karolína se poměrně záhy probojuje do elitní desítky žebříčku WTA?
To vůbec ne. Svým svěřencům se vždycky snažím vštěpovat, aby byl člověk pokorný a postupoval krok za krokem. Nemám rád velká prohlášení, když někdo říká, že porazí kohokoliv. Když jsme společně začínali, tak Karolína byla okolo padesátého místa a věřil jsem, že může jít třeba do třicítky. Ale její hra se strašně rychle vyvíjí odehranými zápasy. Já si myslím, že velký zlom přišel na US Open, kde loni porazila Ivanovičovou. Hnedka týden poté jsem panu Houdkovi říkal, že tenhle zápas jí změní. Poprvé dokázala porazit hráčku elitní desítky a doslova jí vystřílela z kurtu. V dalším kole v uvozovkách trochu vyhořela, když neuspěla proti hratelné soupeřce a říkala, že tomu zlomu nevěří. Jenže potom odletěla do Asie, kde vybojovala titul a ještě jednou došla do finále. Pak se vrátila domů a po krátké pauze dokázala znovu vyhrát v Linci. Takže během měsíce udělala nějakých 600 bodů a z 35. hráčky žebříčku byla rázem 24. Letos jsme přiletěli do Austrálie a já už v hlavě počítal, kolik bodů vypadne na konci sezony, ale Karolína přidávala další a další body. Teďka je vidět, že když přijede třeba do Prahy, tak je schopná, porážet své soupeřky hlavou.

Na okruhu WTA můžete během utkání přijít na konzultaci přímo na kurt. Jak tuto možnost vnímáte?
Během svoji aktivní kariéry jsem si myslel, že to je úplný nesmysl. Vždyť trenéři kolikrát dostávají pokuty za koučování z tribuny a najednou se začalo chodit na kurt. Ale řekl bych, že u Karolíny to funguje a od začátku naší spolupráce jsem za to rád. Během letošní sezony se nám totiž už několikrát povedlo, že po mém příchodu na lavičku se Karolína uklidnila a její výkon se zlepšil. Ale ani to nebylo o tom, že bych jí řekl nějakou důležitou radu. Spíše se jí snažím naučit, aby se na kurtu uklidnila a své pocity potom svěřila právě při téhle příležitosti a myslím si, že jí to hodně pomáhá.

Nemáte v tomto ohledu nějakou vtipnou příhodu? Nedostal jste někdy vynadáno?
Ne. Moje první svěřenkyně byla Bára Strýcová, ale spolupráce nám vydržela asi šest turnajů, oba jsme celkem horkokrevní. To byla brutální Itálie. Snažil jsem se některé věci přejít, ale během těch šesti týdnů jsem končil asi třikrát nebo čtyřikrát a pak jsem to před US Open utnul definitivně. Potom jsem si říkal, že holky už snad trénovat nebudu, ale přišla nabídka od Kristýny s tím, že občas s námi na turnajích trénovala také Karolína. A tam už nebyl žádný problém, protože holky jsou jiné. Ale když jsem přijel s Bárou na první turnaj a šel poprvé na lavičku, tak jsem na ní všechno vychrlil a šel zpátky na tribunu. Pak jsem seděl na tribuně a pořád se nehrálo. Po zápase mi pak Bára říkala, že jsem nastoupil jako kalašnikov, za dvacet vteřin jí všechno řekl a hned zmizel, že se mě nemohla ani na nic zeptat. Ale s Karolínou se nám ještě nikdy nestalo, že bych přišel na kurt a dostal vynadáno. Spíše to probíhá tak, že si řeknu svoje k utkání a na konci něco řekne Karolína, podle mě je to spíše psychická podpora.

Ale na druhou stranu je tato výhoda snadno zneužitelná. Nemáte například nějakého špeha u televize, který by Vám hlásil pokyny udělené soupeřce?
Nemám. Ale loni se nám stalo, že Karolína odjela do Hongkongu jen s Kristýnou a já na zápas koukal doma v televizi. Myslím, že to byl zápas proti Hercogové a slyšel jsem, co jí trenér povídá. Předtím jsem viděl, že Kristýna je pořád na mobilu, takže jsem jí hnedka psal, že až půjde na kurt, tak má Karolíně říci, že druhý servis by jí měl létat hlavně do bekhendu. Ale celkově se toho spíše bojím. Potom náhodou poradíte špatně a zbytečně byste mohl svoji svěřenkyni rozhodit.

V závěru bych rád přešel přímo k Vám. Vaše trenérská kariéra začala poměrně nedávno a už se můžete pochlubit, že jste kouč hráčky elitní desítky. To se jiným trenérům nepovede za celý život...
Hezký začátek. Vždyť já trénuju už strašnou dobu, pět let (smích). Ale prošel jsem si toho více. Kromě Karolíny trénuji také Pepu Kůrku a ten zase hraje spíše na české úrovni, takže jsem si prošel těmi začátky a to mi hodně pomohlo. Já osobně si věřím u hráčů jako je Karolína nebo její sestra Kristýna. Tam se cítím silný v kramflecích a vím, že mohu pomoci. S Karolínou jsme našli společnou řeč a věřím, že spolu ještě vydržíme déle a budeme pokračovat v naší práci. Jsem za tuhle šanci opravdu vděčný, protože trénovat a pracovat s takovouto hráčkou se může stát třeba jednou za život. Ale samozřejmě se člověk trochu bojí, aby v jejím vývoji něco nezkazil. Zatím jsem snad nic nepokazil (úsměv).

Zmínil jste Vašeho syna. Chcete, aby se stal profesionálním tenistou?
Starší syn zažil můj konec kariéry a tenis nechce ani vidět, je u fotbalu. Můj tchán je bývalý výborný hokejista, takže mladší syn začal s hokejem. Já jsem navíc někde v srdci taky kolektivní, třeba v domácí nebo německé lize jsem vždycky hrál nejlépe, táhlo mě to k tomu kolektivu. Vždycky jsem tedy miloval hokej, tak jsem na něj dal syna a kombinujeme to s tenisem. Jenže dneska zabírá hokej hodně času a na tenis ho už moc nezbývá a pomalu se vytrácí. Údery má celkově dobré, ale nemyslím si, že bude profesionálním tenistou.

Vy sám jste byl profesionálním hráčem. Dalo by se říci, na jaké úspěchy vzpomínáte nejraději?
Vyhrál jsem třeba turnaj v Ostravě. Celkově jsem triumfoval na jedenácti challengerech a asi na jedenácti dalších byl ve finále. Jsem rád, že jsem se dokázal asi osm let pohybovat okolo stovky a strašně mě těší, že jsem se mohl představit na dvou olympiádách. Jen mi chyběl nějaký průraz dopředu, jako zažila nedávno Karolína. Taky jsem měl trochu smůlu, že ve dvaadvaceti, kdy jsem měl nejlepší sezonu, mě půlroku trápila záda a pak jsem se s tím potýkal víceméně každý rok. Právě kvůli tomu jsem pak musel ukončit kariéru už v jednatřiceti letech, ale na to se nechci nějak vymlouvat. Řekl bych, že mi chybělo se trochu uvolnit v hlavě, zápasy jsem bral až moc zodpovědně.

Vybavíte si nějaký cenný skalp z vlastní hráčské kariéry?
Těch bylo více. Pamatuji si, když jsem ve Stuttgartu porazil Alberta Costu ve dvou setech. Potom také třeba Davida Ferrera a škoda byla, když jsem vedl 1:0 na sety nad Andrem Agassim a on poté skrečoval, nechtělo se mu hrát. Jednou jsem hrál ve Wimbledonu zahajovací utkání na centrkurtu s Petem Samprasem, to mi také hodně dalo. Já jsem ještě v pátek byl na antuce v Braunschewigu a najednou mi volali z ATP, že v pondělí zahajuju v Londýně. To byl můj první Wimbledon a řekl bych, že potom jsem se uklidnil, protože jsem si zvykl hrát před diváky.

 

JiriVanek3

 

Autor: Michal Procházka
Foto: www.facebook.com a STP

bannerMJT

Strýcová: „Kája je brutální deblistka.“ Plíšková však nesouhlasí

.

Karolína Plíšková a Barbora Strýcová nastoupily společně ve čtyřhře vůbec poprvé a výsledkem je fedcupový titul pro Českou republiku! Obě tenistky pak samozřejmě zářily dobrou náladou také na tiskové konferenci, kde se již těšily na oslavy. „Ještě nás čeká oficiální banket a pak oslavy, ale to je tajné kde jsou. Budou probíhat podle nálady, která je super, takže bouřlivě," konstatovala Barbora Strýcová.

Jak Vám to na kurtu společně klapalo? Jaká byla Vaše taktika?
Strýcová: Nikdy jsme spolu nehrály, byl to náš první zápas. Ale zapadly jsme k sobě dobře, vždyť jsme vyhrály. Taktika byla taková, že Kája bude dobře servírovat a pálit to odzadu a já to budu zabíjet na síti.

Báro, jste známa jako velká bojovnice. Jak jste si užívala utkání v této skvělé atmosféře?
Strýcová: Do toho deblu jsem chtěla dát všechno. S Kájou jsme byly pořád pozitivní a věřily jsme ve výhru. V tom třetím setu jsme pořád věřily a nakonec vyhrály. Ze začátku jsem byla nervózní, ale diváci i tým mi potom moc pomohli.

Ve Fed Cupu jste nastoupila ve čtyřhře s celou řadou parťaček. Jak Karolínu hodnotíte ve srovnání s ostatními?
Strýcová: Jsem tady trochu pod tlakem (smích). Ale Kája je brutální deblistka.
Plíšková: Já se považuji špatnou deblistku. Voleje nejsou ideální, ale jde to i bez nich. Když mám vedle sebe někoho jako Bára, tak to jde.

Karolíno, dnes jste odehrála hned dva zápasy a včera dvouhru proti Šarapovové. Už se začíná ozývat únava?
Plíšková: Únavu trochu cítím. Ale vzhledem k atmosféře to vůbec nevnímám. Všichni si to užíváme a je to neskutečná radost.

Podařilo se Vám sklepat ze sebe nervozitu?
Plíšková: Dost mi pomohla včerejší dvouhra, protože jsem si zkusila tu atmosféru. Dneska jsem se cítila o hodně lépe. Pavljučenkovovou jsem letos už jednou porazila a věděla jsem, že když budu hrát dobře, tak to vyjde.

S jakými myšlenkami jste nastupovala na kurt za nepříznivého stavu 1:2?
Plíšková: Věděla jsem, že když prohraju, končíme. Na to ale nejde myslet. Pořád se hraje na dva sety a když se první nepovede, jede se dál. Byla jsem nervózní jen před zápasy a na kurtu to už vůbec nevnímala.

Ve Fed Cupu jste se vůbec poprvé představila před domácím publikem a hned v dramatickém finále. Vezmete si něco z této zkušenosti?
Plíšková: Dalo mi to hodně. Poprvé jsem hrála před takovýmto publikem a myslím, že se mi to dlouho nepovede. Po dnešku mám navíc dva vyhrané zápasy, včera to sice byla prohra, ale zase skvělé zkušenosti. Určitě si z toho odnesu hodně věcí.

Finále je za námi. Před Vámi jsou naopak oslavy. Už víte, jak budou probíhat?
Strýcová: Už dávno, měsíce dopředu (smích). Ještě nás čeká oficiální banket a pak oslavy, ale to je tajné kde jsou. Budou probíhat podle nálady, která je super, takže bouřlivě.

Autor: Michal Procházka
Foto: www.facebook.com

855x246px-3

Petr Pála: „Holky byly celý rok fantastické.“

.

České tenistky dokázaly v Praze obhájit loňské vítězství ve Fed Cupu a nehrající kapitán Petr Pála měl po utkání hned několik důvodů ke spokojenosti. „Petra hrála s Marií, výborný zápas ale nevyšlo to. Karolína pak dokázala vyhrát a závěrečná čtyřhra byla skvělá," konstatoval Petr Pála na tiskové konferenci.

Petře, jak se cítíte po dalším titulu ve slavném Fed Cupu?
Nádherně. Každé finále bylo jiné, je to absolutně skvělé. Nevím, co dodat. Holky byly celý rok fantastické.

Dalo by se porovnat letošní vítězství s těmi předešlými?
Všechny tituly byly výjimečné. Dneska to bylo strašně těžké. Petra hrála s Marií, výborný zápas ale nevyšlo to. Karolína pak dokázala vyhrát a závěrečná čtyřhra byla skvělá.

Karolína Plíšková a Barbora Strýcová předvedly ve čtyřhře skvělý výkon. V čem bylo jejich kouzlo?
Jejich hra je opravdu odlišná, ale právě proto se mohou doplňovat. Bylo to o tom aby Kája úřadovala silou a Bára využila své zkušenosti. Klobouk dolů, že se zvedly po prohraném prvním setu. Bára dneska skvěle servírovala a ještě tam chybělo párkrát šáhnout a bylo by to ještě lepší.

K dispozici máte opravdu široký tým. Jen tady máte celkem sedm tenistek...
Je to strašná výhoda. Naše základna je opravdu široká. Je vidět, kolik holek bylo letos v týmu.

Nezdá se Vám, že českým tým je postupně silnější a silnější?
Je pořád silný. Lepší se tím, že je daleko více holek, které mohou za ostatní zaskočit. Všechny nemohou odehrát každé utkání, protože se to třeba nehodí do programu a to musí každý pochopit. Loni jsme jeli do Španělska bez Petry a Lucky a zvládli to. V Kanadě to letos bylo stejné. Jako kapitán si nemohu přát nic jiného.

Další titul slavíte opět v domácím prostředí. Nemrzí Vás, že v příštích letech budete hrát častěji na půdě soupeře?
Je to paráda. Vyhrálo se třikrát doma, tak budeme hrát venku, nic se neděje. Tentokrát začínáme v Rumunsku, což není daleko. Jsme rádi, že jsme ze čtyř finále hráli tři doma.

Autor: Michal Procházka
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

bannerMJT

Petra Kvitová po utkání litovala dvojchyb v klíčových momentech

.

Petra Kvitová dnes ve třech setech podlehla Marii Šarapovové, když ztratila nadějně rozehraný zápas a na tiskové konferenci litovala svých chyb. „Ve třetím setu jsem pořád měla šanci, ale v rozhodující chvíli jsem zaznamenala dvě dvojchyby," konstatovala česká jednička.

Petro, utkání proti Šarapovové jste měla výborně rozehrané, ale nedotáhla ho do konce. Co se stalo?
Na konci druhého setu jsem měla šanci ukončit zápas, ale Maria se vrátila do utkání a hrála lépe. Ve třetím setu jsem pořád měla šanci, ale v rozhodující chvíli jsem zaznamenala dvě dvojchyby.

Mrzí Vás zpětně ty zmíněné dvojchyby?
Teď už to nezměním. Bohužel jsem je udělala. Nechtěla jsem je udělat, to se přiznávám. Přišlo mi, že jsem ztratila motoriku a byla taková rozevlátá. Pořád tam byla jen shoda, ale dala jsem Marušce šanci a ta ji využila.

Jak se po takovémto náročném utkání cítíte?
Jsem trošku otupělá. Na jednu stranu to bolí, ale na druhou vím, že jsem tam nechala všechno a nestačilo to. Chtěla jsem přinést bod, aby to Kája měla lehčí, a to mě mrzí. Zápas to byl dobrý, ale ona ke konci zahrála lépe a zatlačila mě.

Dnešní utkání trvalo téměř tři hodiny. Cítíte se vyčerpaná?
Určitě to byl vyčerpávající zápas. Občas jsem dostala křeč do chodidel, jako loni. Fyzicky jsem se cítila normálně, bylo by lepší, kdybych se cítila lépe. Ale vymlouvat se na to nebudu.

Co podle Vašeho názoru rozhodlo o vítězství Šarapovové?
Ona určitě zlepšila svoji hru. Více jí to létalo do kurtu a její bekhend byl velmi nebezpečný. K tomu se také zlepšila na podání. Snažila jsem se držet svoji laťku, ale přetlačila mě.

Po utkání Vám Maria něco říkala u sítě. Pamatujete si co?
Já už ani nevím. Ale bylo to něco ve stylu, že to byl výborný zápas, a tím to asi skončilo.

Vnímala jste dnešní zápas jako jistým způsobem výjimečný?
Nic speciálního. Jenom finále Fed Cupu, normálka (smích).

Nepřišlo Vám, že dnes byla atmosféra v hale ještě vyhecovanější než včera?
Těžko říci. Atmosféra byla úžasná jako včera. Nedokážu říci, jestli to bylo vyhecovanější. Ale možná to bylo tím tenisem, který byl hodně vyrovnaný a napínavý.

Jak nyní vidíte šance českého týmu na obhajobu loňského Fed Cupu?
Pořád se hraje a stále věříme. Myslím si, že Kája na Pavljučenkovovou určitě má, a nemám důvod k pochybám. Řekla bych, že do deblu by asi nasadili Pavljučenkovovou a Vesninovou, které budou nepříjemné. Ale i my máme kvalitní hráčky.

Autor: Michal Procházka
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

GranatKarolina

Tweets ze světa tenisu

I've never played anyone ranked "there" nor do I have time. Respect me and my privacy as I'm trying to have a baby. Good day sir

Serena Williams Serena Williams

Dear John, I adore and respect you but please please keep me out of your statements that are not factually based.

Serena Williams Serena Williams