Rozhovor s Norbertem Gombosem o jeho kariéře, Davis Cupu i Praze

.

Slovenský tenista Norbert Gombos si počíná na Sparta Prague Open 2015 zatím skvěle a zahraje si finále. Čtyřiadvacetiletý tenista už má ale zkušenosti z grandslamových turnajů i ze slavného Davis Cupu, kde si zahrál proti Johnu Isnerovi a bratrům Bryanovým. Jaké jsou jeho oblíbené turnaje, co chce na své hře zlepšit nebo jak mu pomáhá dohled Karola Kučery, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Gratuluji k postupu do finále. Jak jste si užil semifinálové utkání?
Dnes se mi hrálo velmi dobře. Konečně jsem hrál v příjemnějším čase, neboť předchozí dva zápasy jsem dohrával pozdě večer. Jsou to úplně odlišné podmínky a dnes se mi hrálo mnohem lépe. Také bylo teplo, míčky létaly celkem rychle, což je přesně to, co mi vyhovuje, když mohu hrát svoji agresivní hru. Dobře jsem podával, zůstal jsem koncentrovaný a skvěle jsem zvládl tiebreak prvního setu. Poté už jsem z té výhody těžil a druhý set byl z mého pohledu velice dobrý.

Jak říkáte, poslední dva zápasy skončily pozdě večer. Nedoléhala na vás už trochu únava?
Dnes ráno jsem celkem cítil únavu, především druhé kolo proti Janu Mertlovi bylo velice náročné. Dohrávalo se to až druhý den a já byl trochu pod tlakem po celé utkání, protože jsem se dostal i do situací, kdy jsem byl break dole, což je proti tak dobře servírujícímu hráči, jako je Jan Mertl, velká komplikace. A také utkání proti Inigu Cervantesovi nebylo jednoduché, neboť jemu se v poslední době hodně daří, vyhrál několik challengerů a věřil si. Nakonec se hrál tiebreak třetího setu, což bylo opět náročné, ale jsem rád, že jsem znovu zvládl zkrácenou hru a proměnil hned první matchball.

Utkání s Inigem Cervantesem bylo hodně nervózní, přišla tam i nějaká varování z umpiru, jak jste to prožíval?
On to zas tak nervózní zápas nebyl. Tam šlo o to, že když člověk hraje dobře, cítí se dobře a najednou daruje soupeři několik lehkých výměn, tak tam přijde trochu frustrace. Takže tam byly dva odpálené balonky, za to přišla varování, ale nic vážného to zase nebylo.

V Praze jste už ve finále a může to být váš druhý titul. Jak vzpomínáte na ten první? Porazil jste Benoita Paireho na jeho domácí půdě.
Pro mě to byl ohromně důležitý zápas, neboť tam jsem obhajoval loňské finále. Tenhle rok jsem tam opět hrál finále, ale jelikož to byl loni lépe hodnocený turnaj, tak jsem nyní potřeboval vyhrát, abych obhájil ty body. To se mi podařilo a byl jsem rád samozřejmě i za ten titul, protože loni jsem hrál čtyři finále a ani jedno se mi nepodařilo zvládnout. Bonusem pak bylo to, že jsem porazil takhle kvalitního hráče.

Může vám ta úleva z konečně získaného titulu pomoci i v zítřejším utkání?
Jednoznačně. Už mám tu zkušenost, že jsem vyhrál turnaj a vím, že když jsem to jednou už dokázal, tak to můžu zvládnout znovu a rozhodně mi to může, především v hlavě, pomoci.

Těžit pak můžete i z poznatků Karola Kučery. Jak probíhá vaše spolupráce?
My jsme spolupracovali už i dříve v Národním tenisovém centru, kde se připravuji. Nedávno se ale mému oficiálnímu trenérovi, Borisi Borgulovi, narodila dcerka a tak si jí chce teď užít. Na další měsíc a půl jsme se tedy dohodli s Karolem Kučerou, že se mi bude věnovat. Doufám tak, že mi v mé hře dokáže pomoci, neboť je to bývalý elitní tenista a má zkušenosti jako nikdo jiný na Slovensku.

V Praze jste s Karolem Kučerou a také se svojí přítelkyní. Vnímáte jejich podporu z hlediště?
Pokaždé, když víte, že máte za zády lidi, které máte rád a kteří se vám snaží pomoci, tak je to obrovská výhoda. Můžete se na ně kdykoli obrátit a oni vás podpoří v každé situaci. To je pro mě hrozně důležité i při zápasech, když víte, že máte blízko člověka, s kterým se cítíte velmi dobře.

Podpora k vám i k dalším slovenským hráčům přichází i od českých fanoušků. Cítíte se na českých turnajích více „doma" než jinde v zahraničí?
Ano, rozhodně to tak vnímám. Ještě když jsem hrál podniky kategorie Futures, tak se mi v České republice hrálo velmi dobře. Myslím, že je to tak čtyři roky, kdy jsem tady na Spartě hrál finále turnaje proti Jiřímu Veselému a čeští fanoušci byli skvělí. Vlastně je to tu podobné jako na Slovensku, znám tu strašně moc lidí, hraje se mi tu dobře a také je to blízko k domovu, takže nemusím létat a to je pro mě rozhodně plus.

Máte během turnaje čas zajít si třeba do města, projít si centrum Prahy?
Bohužel teď jsem neměl tu příležitost, protože když jsem hrál první kolo, tak bylo velmi špatné počasí a to jsme nikam nešli. Další dva zápasy jsem dohrával velmi pozdě a teprve kolem jedenácté jsem se dostal na hotel. Takže to máme v plánu až dnes, zajít někam do centra, dobře se najíst a doufám, že to pěkné počasí vydrží a budeme si moci oddychnout a užít si Prahy.

Máte nějaká města, nějaké turnaje, kam se rád vracíte, kde se cítíte dobře?
Jednoznačně se nejlépe cítím na grandslamech. Jsou to největší turnaje a pohybuji se tam mezi těmi nejlepšími hráči a občas se naskytne i možnost trénovat s nimi. Rád mám hlavně Australian Open a US Open, to jsou velmi pěkné turnaje, kde se dobře cítím. Ale i na některých challengerech mám rád jejich prostředí. Například Prostějov, neboť za tamní klub jsem hrál i extraligu a znám tam skoro všechny. Ale hlavně, člověk se nejlépe cítí doma a velmi dobrý a příjemný turnaj je Bratislava, tam jsem doma a pokaždé mě tam přijde podpořit celá rodina. To mi velmi pomáhá a celé to domácí prostředí, absence cestování a vše kolem je hrozně příjemné.

Když jsme u kvalitních hráčů, v Davis Cupu jste se střetnul s Johnem Isnerem. Jak to utkání zpětně hodnotíte?
Tak já byl hlavně překvapený, že jsem tehdy dostal přednost před Lukášem Lackem, který byl ve stovce. Takže jsem byl rád, že jsem měl možnost hrát proti takovému skvělému hráči, jako je John Isner. Vzpomínám si na to velmi dobře, protože to byla moje první šance si zahrát proti hráči z TOP 20. Nehrál jsem tam navíc vůbec špatně, měl jsem i velkou šanci vyhrát první set, ale pak se projevily obrovské zkušenosti Johna Isnera, který to dotáhl a poté už hrál mnohem lépe. Kromě toho jsem v tom souboji hrál i čtyřhru proti bratrům Bryanovým, což je pro mě obrovská zkušenost a z toho mohu i nadále čerpat. Takže vzpomínky na Davis Cup jsou skvělé.

Dá se tedy říci, že máte rád tu daviscupovou atmosféru?
Ano, mám to velmi rád, neboť zde můžu ukázat, že hraju za svoji zemi. Jsme tam jako jeden tým, poznám se s mnoha hráči a v týmu máme dobrý, kamarádský vztah. Takže tam se cítím dobře a je to zase něco jiného než klasický turnaj. Daviscupové zápasy, kdy mohu reprezentovat Slovensko, jsou pro mě také více motivující a pomáhá mi to vydat ze sebe to nejlepší.

Když se vrátíme ještě k vaší osobní kariéře, vaše nejlepší umístění je prozatím 103. místo. Co chybí k posunu do nejlepší stovky?
Momentálně mi chybí především stálost výkonů. Takové to, že jednou vyhraju, poté tři týdny nic a pořád dokola, to mi rozhodně nepomáhá. Takže musím vyrovnat svoji hru, abych dokázal hrát delší dobu svůj standard a také bych měl ve vypjatých situacích více zachovávat chladnou hlavu, nevybouchnout, nerozčilovat se. Prostě hrát svoji hru a po celou dobu se soustředit jen na svůj výkon.

Vaše cíle pro tuto sezonu jsou tedy asi jasné. Je to světová stovka?
Jednoznačně. Byl bych rád, kdybych na konci roku byl ve stovce nebo alespoň na jejím pomezí, abych se dostal do hlavní soutěže na Australian Open.

A jaké jsou vaše cíle pro celou kariéru?
Chtěl bych se dostat do nejlepší světové padesátky.

Autor: Jan Belanský
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

aobanner

Aleksandr Nedovyesov exkluzivně o Praze a své kariéře

.

Aleksandr Nedovyesov se dokázal probojovat již do semifinále Sparta Prague Open 2015 a stále tak živí šanci, že by mohl navázat na svůj zdejší titul z roku 2013. Od té doby ušel Aleksandr dlouhou cestu, protože odehrál řadu utkání mezi nejlepšími a také si připsal cenné skalpy v Davis Cupu, kde reprezentuje nebezpečný Kazachstán.

Aleksandře, v Praze jste už třetí rok po sobě. Oblíbil jste si město?
Ano, Praha je nádherné město. Je tu mnoho míst, kam se dá vyrazit na prohlídku. Navíc já se rád vracím do měst, kde se mi tenisově daří. Sice jsem před dvěma lety nevyhrál přímo v tomto areálu, ale i tak mám na Prahu mnoho krásných vzpomínek z minulosti.

Máte nějaká oblíbená místa, kam se chodíte v centru Prahy podívat?
V pátek jsem se byl podívat do historického centra, na Karlův most, to je velice pěkné místo.

Jak jste na tom s českou kuchyní?
Miluju gulášovou polévku. Ale česká kuchyně nabízí mnoho skvělých jídel. Například vepřové koleno mi také velice chutná a rozhodně nesmím opomenout pivo, kterého už jsem měl možnost ochutnat několik značek. Obecně mám rád, když přijedu někam na turnaj, dát si nějakou místní specialitu a okusit tak vždy nové chutě.

Jak vzpomínáte na svůj první titul z Prahy z roku 2013?
Samozřejmě na něj vzpomínám rád. Zas tolik turnajů jsem nevyhrál a tak mám na tento turnaj jen ty nejlepší vzpomínky.

Pamatujete si na první kolo v roce 2013? Ve třetím setu jste čelil třem matchballům v řadě.
Na to si vzpomínám velice dobře. Byl to zápas proti Janu Mertlovi. Pamatuji si z toho turnaje i další zápasy, v semifinále jsem porazil Rubena Ramireze-Hidalga a ve finále Javiera Martiho. Myslím, že si z toho turnaje pamatuji prakticky vše.

Poté jste začal hrát turnaje ATP. Byl to velký skok ve Vaší kariéře?
Určitě. Hrál jsem proti těm nejlepším, což mi pomohlo vyhrát na konci roku další dva challengery. Dostal jsem se do světové stovky a tím pádem jsem se mohl podívat do hlavní soutěže na grandslamech. Takže to, co jsem tady dokázal, mi hodně pomohlo.

Na grandslamech jste se v minulém roce hned dvakrát potkal s Tomášem Berdychem.
Ano, toho roku na Australian Open to bylo poprvé, kdy jsem na některém grandslamu hrál hlavní soutěž. Hrálo se tehdy na dvorci Margaret Courtové a byl jsem hodně nervózní. Myslím, že v tom utkání jsem ale nakonec hrál dobře, nicméně optimální to určitě nebylo. Poté na French Open jsem ale hrál skutečně velice dobrý zápas, prohrál jsem s Tomášem ve čtyřech setech, ale byly tam velké šance jít do pětisetového utkání a kdoví, jak by to dopadlo. I přes prohru jsem ale v tom zápase podal nejlepší výkon v celém roce.

Jste daviscupovým reprezentantem Kazachstánu. Jak si tuhle pozici užíváte?
Je to pro mě obrovská čest a příležitost zahrát si tak slavnou soutěž. V minulém roce jsme nastoupili proti Švýcarům, což byl nezapomenutelný zážitek.

Ve čtyřhře jste tam porazili Federera s Wawrinkou.
Ano, na to mám skvělé vzpomínky. Mrzí mě na tom ale fakt, že jsme nebyli schopni přes Švýcarsko postoupit dál a prohráli 2:3 na zápasy. Nicméně ta čtyřhra pro nás byla skutečně velmi, velmi významným úspěchem a dokázali jsme, že tenis v Kazachstánu jde dobrým směrem, že jsme dobrý tým a že máme šanci i proti nejlepším. V tomto roce jsme pak dokázali přehrát Itálii, která má tři hráče v nejlepší světové padesátce. Já jsem v rozhodujícím zápase porazil Fabia Fogniniho 7:5 v pátém setu. To byl nepopsatelný zážitek. Teď máme Austrálii, která bude doma favoritem, ale určitě se nevzdáme předem a budeme opět spoléhat na výborný týmový výkon.

V Austrálii se bude hrát na trávě. Jak jste na tom vy s hrou na tomhle povrchu?
Já si myslím, že na trávě dokážu hrát dobrý tenis. Popravdě na ní nemám moc nahráno, tolik turnajů jsem na ní neodehrál, ale Davis Cup je týmová soutěž, není to klasický turnaj a stát se může skutečně cokoliv. Hraje se na pět setů, bývají to dlouhé a těsné zápasy a my si rozhodně věříme.

Jaké si dáváte osobní cíle do této sezony?
Je to těžké vybrat, ale především se chci soustředit na návrat do nejlepší stovky v žebříčku. Chci zůstat zdravý, dobře trénovat a pokud si vše sedne, tak věřím, že se můžu dostat až někam na 70. nebo 80. místo v žebříčku. To je dle mého hranice, kam mohu dosáhnout v tomto roce.

Jak vypadá váš program po skončení Sparta Prague Open 2015?
Jako další mě čeká turnaj v Popradu a pak už se přesunu na kvalifikaci Wimbledonu. Po Wimbledonu mě čeká týden volna a pak už Davis Cup.

A poslední otázka na závěr. Co si myslíte o místním tenisovém klubu?
Mám to tady velice rád, jedná se určitě o jeden z těch lepších. Všechno je tu na vysoké úrovni, což je myšleno jak na kurty, tak i na věci mimo ně. Vlastně si nevzpomenu na nic, co by tu nefungovalo skvěle.

Autoři: Michal Procházka a Jan Belanský
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

banner Sugarpova MJT

Djordje Djokovič exkluzivně o Praze a vztahu s bratrem Novakem

.

Devatenáctiletý Djordje Djokovič je nejmladším bratrem nejlepšího tenisty současnosti - Novaka Djokoviče. Srbský tenista se v tomto týdnu představil na challengeru Sparta Prague Open, kde sice vypadl již v 1. kole, ale především byl rád za nabídnutou šanci. Djordje totiž v minulosti trénoval přímo na kurtech TK Sparta Praha a v exkluzivním rozhovoru se tak rozhovořil nejen o své kariéře, ale také o Praze a vztahu se svým bratrem.

Djordje, právě sedíme v restauraci na pražské Spartě a pokud se nepletu, tak toto prostředí důvěrně znáte.
Ano, před dvěma lety jsem tu trénoval. Je tu úžasné prostředí a hodně jsem si to tady užíval.

Trénoval jste tady na Spartě. Co byste řekl o místním tenisovém klubu?
Je to každopádně úžasné místo na trénování. Hráči tu mají klid, já jsem si ten čas tady ohromně užil, všechno ohledně hráčů, trenérů, kurtů, je tu naprosto skvělé. Jsem také velmi rád, že se sem můžu při příležitosti turnaje vrátit a zavzpomínat tak na dobu, kterou jsem tu prožil.

Máte zde stále nějaké přátele?
Ano, mám v Praze několik přátel. Vždy, když se sem přijedu podívat, tak se s někým z nich vidím a to je dobré.

Zvládáte tedy hovořit česky?
Ano, trochu dokážu mluvit, ale nerozumím vždy úplně všemu. Když jsem tu ještě trénoval, tak to bylo lepší, ale postupem času je čím dál těžší si vzpomenout.

Máte rád českou kuchyni?
Ano, určitě. Nemůžu se jí jako profesionální tenista oddávat často, protože jsou to většinou těžká jídla, ale čas od času si na nich rád pochutnám.

Předtím jste trénoval také ve Spojených státech. Které místo pro vás bylo z pohledu tréninku lepší?
Zcela jednoznačně Praha. Pro hráče je tu připraveno veškeré vybavení včetně obrovské posilovny. Pro mě je také důležité, že je to blíže mému domovu. Také tu mám kamarády, což se o Americe úplně říct nedá. Takže si to mnohem víc užívám tady. Když mohu, odcestuji domů za rodinou, zároveň evropské pojetí tenisu je mi mnohem bližší než to americké, jsou tu lepší hráči, což znamená, že se člověk dokáže rychleji zlepšovat. Ve Státech jsem byl šest nebo sedm měsíců a vážím si toho, ale určitě zde volím Prahu.

A kde trénujete v současné době?
Nyní trénuji v Chorvatsku v akademii Nikiho Piliče. Začali jsme spolupracovat na začátku tohoto roku poté, kdy jsem devět měsíců v minulé sezoně vynechal kvůli zranění. Odehrál jsem od té doby už několik turnajů a je pro mě důležité, abych teď co nejvíce hrál zápasy. Například dnes byl můj protivník až příliš dobrý, ale já pomalu získávám na jistotě a cítím, že se zlepšuji.

Nikola Pilič je uznávanou personou v tenisovém světě. Jak se trénuje pod vedením takové legendy?
Poté, co jsem minulý rok absolvoval to těžké zranění, jsem s ním měl jednu schůzku a on mi nabídl šanci na to, abych si tenis opět začal užívat. Od něj získávám ohromné zkušenosti a znalosti a je zcela jasné, že spolupráce s ním byl krok dobrým směrem.

Aktuálně se tedy pohybujete na turnajích kategorií Futures a Challenger.
Ano, nechci zůstat zaseknutý na turnajích Futures. Začínám proto hrát nějaké challengery, kde mohu svoji hru posunout na vyšší úroveň, zjistit, na jakém levelu moje hra je a můžu se zde také utkávat s lepšími hráči. Nyní to tedy mixuji ještě s Futures, ale chci získat nějaké body a co nejdříve se dostat do nejlepší světové pětistovky.

V této souvislosti je pro Vás určitě dobré se tady v Praze potkat s hráči typu Montanese nebo Souzy.
Ano, bez diskusí. Je to silně obsazený turnaj, hraje tu několik světových hráčů a pro mě je to velký krok dopředu, že si s nimi mohu zatrénovat, mohu na ně koukat, mluvit s nimi. Tito hráči mi předávají ohromné množství zkušeností a všechno, co řeknou nebo poradí, má velkou váhu. Takže být tady je pro mě velká čest. Zvláště poté, kdy jsem v poslední době prošel hned třemi zraněními a za poslední dva roky jsem odehrál jen osm turnajů.

Určitě také přebíráte zkušenosti od Novaka.
Tak samozřejmě (smích). On je skvělý bratr. Nemůžeme spolu být tak často, jak bychom oba chtěli, ale pokaždé, když máme nějaký společný čas, tak se snažíme trénovat a najít další volné chvilky, kdy můžeme být spolu. Nicméně o tenisu se moc nebavíme. Oba jsme profesionální hráči a když máme volno, tak jsme rádi, že si od toho můžeme trochu odpočinout.

Viděl jste nějaké Novakovy zápas teď v Paříži?
Pouze finále a také zápas proti Rafaelu Nadalovi. Novak hrál v tom finále dobře, skvěle začal. Ale Wawrinka hrál prostě úžasný tenis. V tom utkání bylo nemožné ho přehrát, absolutně nemožné. Normálně by ho Novak dokázal porazit, ale to, co předváděl Wawrinka ve finále, bylo výjimečné. Především ty jeho backhandy, proti tomu se prostě nedalo hrát. Jinak já Novakovy zápasy příliš nesleduju, je to pro mě dost stresující záležitost. Když se pak koukám, tak jsem hrozně nervózní.

Před pár lety jste ale seděl v Novakově lóži na grandslamech a zápasy hodně prožíval.
Ano, to byla ta doba, kdy jsem totálně přišel o nervy (smích). Ono to ani nebylo o tom, že bych záměrně ty zápasy tolik prožíval, to byl momentální stav a emoce.

Jaké jsou vaše plány do konce této sezony?
V této sezoně chci především konečně zůstat zdravý a pracovat na sobě celou dobu. Jsem momentálně šťastný, že mohu naplno běhat, trénovat, hrát tenis. Snažím se postupovat po malých částech a soustředit se na jednotlivé úkoly. Chci odehrát více zápasů, než se mi povedlo v předchozích letech a chci se dostat do světové pětistovky. Následně bych rád hrál více challengerů a postupoval na kvalitnější turnaje.

A plány pro celou kariéru?
Světová jednička. Každý jí chce být. Ale pokud nemáte ty nejvyšší plány, pak nemůžete hrát tenis. Tenis je o cílech, je to individuální sport a musíte mířit až na vrchol. Je to samozřejmě složité, protože všichni chtějí být nejlepší a já budu ohromně šťastný i když se jednou dostanu do TOP 10, ale stát se světovou jedničkou bude nadále můj největší cíl.

Dá se říci, že máte tenis v krvi?
Přesně tak, mám tenis v krvi. Vlastně si sám sebe nepamatuji ve chvíli, kdy bych nehrál tenis nebo na něj nemyslel.

Je také vaším cílem zahrát si Davis Cup po boku Novaka?
Kdyby to vyšlo, byl bych hrozně rád. Ale Srbsko má momentálně spoustu skvělých tenistů a i v mládežnických kategoriích je hodně velkých talentů. V Srbsku nejsou pro tenis dobré podmínky a proto jsem šťastný za všechny, kteří se i v tomto prostředí dokážou prosadit. Celkově myslím, že Srbsko má v tenise i do budoucnosti velký potenciál.

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme hodně zdraví a mnoho úspěchů do Vaši kariéry!

Autoři: Michal Procházka a Jan Belanský
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

855x246px-2 2

Ředitel challengeru Sparta Prague Open Jakub Svoboda o letošním ročníku turnaje

.

V pražské Stromovce se od 6. do 13. června odehraje tradiční mužský challenger Sparta Prague Open, kterého se také v letošním roce zúčastní kvalitní tenisté. Turnajový ředitel Jakub Svoboda si těsně před začátkem našel čas na exkluzivní rozhovor pro MY JSME TENIS, kde se rozhovořil o organizaci samotné akce a dalších detailech.

Jakube, jak zpětně hodnotíte Prague Open 2014, který se premiérově odehrál na dvorcích TK Sparta Praha?
Premiéra to byla skutečně vydařená. Po organizační stránce vše fungovalo na sto procent, počasí nám přálo po celou dobu turnaje a do finále se dostali první dva nasazení hráči. Co víc si může pořadatel přát? Přesun do krásného areálu TK Sparta Praha hodnotím jako správný krok a hodnocení od ATP i od hráčů samotných to jen potvrzuje.

V letošním roce se turnaj odehraje pod názvem Sparta Prague Open 2015, na co se můžeme těšit?
Především na kvalitní antukový tenis. Challengery nabízejí opravdu zajímavou podívanou, protože se jedná o turnaje, kde se rozhoduje o budoucnosti zúčastněných hráčů. Kdo uspěje, může se ve své tenisové kariéře posunout mezi absolutní elitu. Proto můžeme očekávat skutečné tenisové bitvy.

Ve Stromovce by se měla představit silná konkurence. Jak vy osobně vnímáte seznam přihlášených?
Tím, že oproti minulému roku přibyl v turnajovém kalendáři před Wimbledonem jeden týden, nepospíchají tolik především antukoví specialisté s přechodem na trávu. Proto se můžeme těšit na zajímavá jména. Mezi ně patří určitě Joao Souza, brazilský reprezentant, který je aktuálně na 78. pozici na žebříčku ATP, španělský antukář Albert Montanes, jehož maximem je 22. místo světového žebříčku nebo vítěz Prague Open z roku 2013 Aleksandr Nedovyesov. Z českých hráčů se můžeme těšit na Adama Pavláska, který zde bude bojovat o důležité body, které by ho posunuly blíže k první světové stovce, nebo Jana Mertla, který si letos odbyl stejně jako Adam daviscupovou premiéru.

Oslovujete zahraniční tenisty osobně a nebo má turnaj ve světě dobré jméno a hráči se hlásí samostatně?
Hráče aktivně neoslovujeme, turnaj má skutečně dobré jméno a proto se hlásí sami. Výhodou pro ně je i fakt, že turnaj navazuje na UniCredit Czech Open v Prostějově, takže řada z nich se jen přesune do Prahy a pokračuje na našem turnaji.

Letos byla dotace turnaje zvýšena o tzv. hospitality, je to náročný krok?
Náročnost spočívá především v nárůstu výdajů, které s tímto krokem souvisí, protože hráči mají placené ubytování. Výhodou pro turnaj pak je, že hráči získávají na turnaji s hospitality více bodů do žebříčku, takže hráčské pole je pak kvalitněji obsazené.

Opírá se turnaj o některé dlouhodobé partnery?
Za počátkem turnaje a za řadou dalších ročníků stála developerská společnost ECM, po přesunu turnaje na Spartu jsou to především společnosti Moravia Steel, SMP CZ a T-Mobile. Každoročními partnery jsou pak Český tenisový svaz a Magistrát hl. m. Prahy. Všech partnerů si velmi vážíme a děkujeme jim za spolupráci, protože bez nich by se žádná akce neuskutečnila.

Na Spartě proběhl v nedávné době turnaj WTA. Můžete se v této souvislosti něčím inspirovat po organizační stránce?
Spíše bych řekl, že díky turnaji WTA je organizační tým zase o něco zkušenější a proto věřím, že i turnaj ATP proběhne bez jakýchkoli problémů.

Mohou se fanoušci v letošním roce těšit také na přímé přenosy ČT?
Ano, ČT Sport bude přenášet finále, které se odehraje v sobotu 13. června od 10 hodin.

Start turnaje je již za dveřmi, sledujete netrpělivě předpověď počasí?
Sledujeme a snad to vypadá dobře. Nějaké srážky lze očekávat v pondělí a v úterý, ale uvidíme, jak nám v tomto ohledu bude přát štěstí.

Na závěr bych se Vás zeptal, jaké je Vaše vysněné finále pro letošní ročník?
Ve finále bych samozřejmě rád viděl českého hráče a proti němu nějaké zajímavé zahraniční jméno - takže Adam Pavlásek proti Albertu Montanesovi či Joao Souzovi.

Autor: Michal Procházka
Foto: STP

855x246px-3

Adam Pavlásek exkluzivně o své aktuální formě a plánech do zbytku sezony

.

Adam Pavlásek aktuálně prožívá velmi dobré období, když došel až do finále antukových challengerů v Ostravě a v Římě. Dvacetiletý tenista se tak v žebříčku ATP posunul na 176. pozici, což představuje jeho dosavadní kariérní maximum a již se nemůže dočkat dalších turnajů v domácím prostředí. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se pak Adam rozhovořil nejen o své formě, ale také o svých plánech do budoucna.

Adame, nejprve Vám chci pogratulovat k finálovým účastem v Ostravě a v Římě. Začněme u domácího podniku Prosperita Open, jak ho hodnotíte?
Díky. V Ostravě to pro mě byl opravdu povedený turnaj. Myslím si, že po celý týden jsem hrál dobrý tenis a ve finále to bohužel o kousek nevyšlo, ale to se stává. Jinak je skvělé, že jsem mohl hrát v České republice, protože domácí prostředí mám rád.

V Ostravě jste dokázal porazit kvalitní soupeře včetně nasazené jedničky, Lucase Pouilleho. Je to pro Vás cenný skalp?
Přesně tak. Pouille je hodně kvalitní hráč, který se nachází v elitní stovce žebříčku ATP a v Ostravě jsem ho vyřadil ve dvou setech a až na Cervantese jsem pak těsně nestačil.

Hned poté jste se představil na challengeru v Římě a opět jste předvedl velmi dobré výkony. Dalo by se říci, že vám první finále v kariéře psychicky pomohlo?
Řekl bych, že finále v Ostravě mi dodalo další sebevědomí, protože jsem si dokázal, že mohu porazit kvalitní hráče a dá se proti nim hrát. Hned poté jsem se přesunul do Říma a dokázal jsem to předvést i na kurtu a znovu jsem došel až do finále.

V italské metropoli jste si navíc připsal další cennou výhru, když jste porazil Dustina Browna.
Dustin Brown je hodně solidní hráč, který v loňském roce dokázal na trávě vyřadit Rafaela Nadala a v Římě jsem ho porazil celkem jasně 6:3 a 6:2. Určitě je to pro mě nejcennější výhra za ty dva týdny a moc si jí vážím.

Nezadržitelně se blíží start Roland Garros. Budete startovat v pařížské kvalifikaci?
Do Paříže se bohužel nevydám, protože v době uzávěrky přihlášek jsem byl ještě okolo 250. místa v žebříčku ATP a do kvalifikace jsem se tedy nedostal. Teďka jsem měl hrát kvalifikaci na antukový turnaj ATP, ale zasáhl mě nějaký virus, takže aktuálně jsem doma a připravuji se na další turnaje.

Právě jste zmínil zdravotní problémy. Je Váš zdravotní stav již lepší?
Ano, musím to zaklepat, už by to snad mělo být dobré.

Jaký tedy bude Váš další program?
Nyní se chystám na domácí antukové challengery, když nejdříve budu hrát v Prostějově a poté také v Praze. Následně pojedu na další turnaj této kategorie do Perugie a pak už na kvalifikaci Wimbledonu.

Wimbledon je pro většinu tenistů nejoblíbenějším turnajem sezony. Také se těšíte do Londýna?
Na Wimbledon se samozřejmě těším, je to něco speciálního. Na trávě jsem zatím hrál asi dvakrát, tak uvidíme, jak mi to půjde.

Je pro Vás lákadlem, že se budete moci porozhlédnout po Londýně?
Až tolik nejsem na to, abych chodil po městě. Ale kdybych náhodou měl čas, tak se někam asi zajdu podívat.

Ještě před Wimbledonem však přijde na řadu domácí turnaj v Prostějově, kde jste loni došel až do semifinále. Nebudete přeci jen nervózní?
Nebudu si na sebe připouštět žádný tlak a půjdu zápas od zápasu. V Prostějově bude opět silná konkurence, protože ve hře budou hráči z první stovky žebříčku a další kvalitní tenisté. Ale na turnaj se už těším.

Poté přijde na řadu Prague Open a tím pádem další týden v domácím prostředí.
V Praze jsem loni došel do 2. kola a v letošním roce se samozřejmě těším zpátky na Spartu a opět se pokusím předvést na kurtu maximum.

V minulosti se Vám dost dařilo také ve čtyřhře po boku Jiřího Veselého. Představíte se na domácích turnajích také v deblu?
Už jsem domluvený, že v Prostějově i v Praze si zahraji čtyřhru s Romanem Jebavým, tak uvidíme, jak se nám bude dařit.

Říkal jste, že turnaje v domácím prostředí máte rád. Ale nesvazuje Vás přeci jen nervozita?
Neřekl bych, že mě to svazuje, je to spíše naopak. Jsem hráč, který hraje opravdu rád před naplněnými tribunami. Určitě je lepší, když máte okolo kurtu plno diváků, než když je tam jenom pár rozhodčích a sběračů míčků. Myslím si, že ta atmosféra mi pak pomáhá k lepším výkonům.

V tomto případě jste prožil zkoušku ohněm, když jste po boku Jiřího Veselého nastoupil ve čtyřhře proti Austrálii. Byla to dobrá zkušenost?
Ano, to je pravda. Tam jsem sice byl na začátku trochu nervózní, ale pak jsem se rozehrál a už to bylo v pohodě.

Svůj tým jste rozšířil o kondičního trenéra. Je výhodou, že s Vámi může jezdit na turnaje?
Určitě je to výhoda, protože trenér se mnou může být přímo na místě a nemusíme všechno řešit jenom po telefonu. Ale nejezdí se mnou na úplně všechny turnaje, spíše na ty, které nejsou úplně daleko.

Díky posledním výsledkům jste se posunul v žebříčku ATP. Nezměnilo to tak nějak Váš cíl pro letošní sezonu?
Řekl bych, že cíl se nezměnil. Nadále bych se chtěl posunout do elitní stovky nebo se jí co nejvíce přiblížit.

Nyní máte pauzu od turnajů. Jak tedy nejraději trávíte volný čas?
Pokud mám nějaký volný čas, tak ho trávím s rodinou, přítelkyní a kamarády. Mám rád filmy, takže se třeba zajdeme na nějaký podívat do kina a podobně. Jinak jsem celkově sportovní nadšenec a rád se dívám také na fotbal a další sporty.

Autor: Michal Procházka
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

855x246px-2 2

Alize Cornetová exkluzivně o své lásce k Praze i rozporuplných pocitech na loňském Wimbledonu

.

Pětadvacetiletá Alize Cornetová je francouzskou reprezentační jedničkou, když aktuálně figuruje na 28. pozici v žebříčku WTA. Po svém účinkování na turnaji WTA v Praze si našla čas na exkluzivní rozhovor pro MY JSME TENIS, kde se rozhovořila o našem městě a také o loňském Wimbledonu, kde porazila Serenu Williamsovou jen pár dní po bolestivé ztrátě babičky.

Alize, na J&T Banka Prague Open 2015 jste skončila ve druhém kole po velkém boji s Denisou Allertovou, jak toto utkání hodnotíte?
Myslím si, že to byl opravdu velmi kvalitní zápas. Obě dvě jsme hrály dobře a až do samého konce to bylo hodně těsné. Ale Denisa hrála ve třetím setu o dost lépe než já, tvrdě trefovala balony a spoléhala na útočnou hru. K tomu navíc skoro nechybovala a pro mě to bylo hodně těžké. Samozřejmě jsem zklamaná, protože to bylo otevřené utkání a hlavně ve druhé sadě jsem měla šance, které jsem nakonec nevyužila a Denisa se vrátila zpět do hry. Ale určitě si zasloužila vyhrát, protože třetí set odehrála skvěle.

Při středečním předzápasovém tréninku se zdálo, že Vás trápí zranění ramene, je to pravda?
Aktuálně už žádné problémy nemám, ale znáte to, servis je prostě obtížný úder. Pro mě je to obtížnější i vzhledem k mým problémům s ramenem, které jsem měla před čtyřmi roky, ale teď je to v pořádku.

Co říkáte na atmosféru v areálu? Při Vašem utkání s Denisou byly tribuny obsypány fanoušky.
Ano, bylo tam úplně plno a diváci hodně podporovali Denisu, ale to je normální, vždyť je domácí hráčka. Zdejší publikum je podle mě férové a je vidět, že Češi milují tenis. Diváci viděli nádherné výměny a tleskali i po mých bodech. Ale samozřejmě jsem cítila velkou podporu pro Denisu, kdyby se hrálo ve Francii, tak by to bylo stejné v můj prospěch. Myslím si, že tato podpora hodně pomáhá a je to vidět i ve čtvrtfinále, kde jsou jen dvě cizinky, to je úžasné.

Jak se Vám vlastně líbí místní podnik WTA?
Prague Open je opravdu hezký turnaj. Já jsem tady už hrála před třemi roky na podniku ITF, kde jsem vyhrála čtyřhru a až v semifinále dvouhry jsem prohrála s Lucií Šafářovou. Tenkrát to sice byla pouze akce ITF, ale moc se mi tady líbilo, protože tu byla kvalitní konkurence. Teďka se hraje ve stejném areálu, ale logicky je to o hodně kvalitnější, jedná se o turnaj WTA. Nejvíce se mi líbí samotná Praha, která je jedno z nejhezčích měst v celé Evropě. Tady na Spartě jsou navíc opravdu nádherné kurty, protože všechny včetně těch tréninkových jsou skvěle připraveny a nenarazíte tam na jedinou nerovnost. Moc si užívám hrát na tomto druhu kurtů, je to ta nejlepší kvalita antuky a jsou skoro lepší než na Roland Garros! V Paříži by si měli dávat pozor (smích).

V čem je kouzlo místních kurtů? Nejsou třeba rychlejší než jiné antukové dvorce?
Těžko říci. Tím si nejsem jistá, protože letos hraji svůj první turnaj na antuce a z loňska si to přesně nepamatuji. Ale myslím si, že kurty nejsou extra rychlé. Poslední dny hodně pršelo, takže možná jsou o něco tvrdší.

Tento turnaj se odehrává v areálu Sparty, jak se Vám tady líbí?
Je to tady hezké. Pro diváky je navíc připravena velká tribuna u hlavního kurtu, ale myslím si, že dva další kurty jsou trochu daleko (smích). Jinak musím říci, že lidé jsou tady velmi přátelští a pro hráčky je potěšující, když se tu cítí vítány.

Měla jste čas podívat se také do centra Prahy?
V centru jsem byla několikrát. Do Prahy jsem dorazila už minulý pátek, takže jsem měla dost času projít se po městě, ozkoušet nějaké restaurace a také jsem se byla podívat na Hradě. Mám tady ráda prostě všechno, celé mělo je jednoduše úžasné. Před odjezdem do Madridu mám ještě jedno volné odpoledne, tak si užiji svůj poslední den v Praze. Ale určitě budu brzy zpátky na dovolenou!

Naše hlavní město jste si evidentně zamilovala. Co se Vám z Prahy líbí nejvíce?
Nejradši mám asi Karlův most a pak se mi líbí také Orloj, to je něco speciálního. A pak samozřejmě Hrad, který podle mě vypadá jako hrad Harryho Pottera, je prostě krásný.

Takže se příští rok můžeme opět těšit na Alize Cornetovou ve Stromovce?
Ano, určitě se ráda vrátím zpátky. Ještě nevím, jestli to bude ve stejném termínu, ale pokud ano, tak každopádně.

Pražský turnaj pro Vás již bohužel skončil. Jaké máte cíle pro letošní sezonu?
Na antuce letos nemusím obhajovat skoro žádné body, protože loni jsem touhle dobou byla zraněná. Takže doufám, že získám nějaké body a v žebříčku se vrátím do elitní dvacítky. To je můj cíl pro příští měsíce. Ale vím, že na okruhu je silná konkurence, všechny holky hrají skvěle a je to těžké. K tomu nastupuje silná generace jako je třeba Denisa Allertová, ale zkusím na kurtu ukázat maximum a uvidíme.

Očekávám, že se už nemůžete dočkat domácího Roland Garros, je to tak?
Ano, samozřejmě se těším. Je to pro mě velmi speciální turnaj. Pro francouzské hráče je to složitější, protože nás hodně energie stojí aktivity pro média a podobně, chtějí nás prostě všude. Na jednu stranu tedy ztrácíme hodně času mimo kurt, ale na druhou stranu je to úžasné hrát před domácím publikem a k tomu mít blízko sebe moji rodinu, všechny blízké lidi, které miluji. Ale k tomu je tam ten tlak. Takže se těším, ale už se na to pomalu psychicky připravuji.

V loňském roce se Vám hodně dařilo ve Wimbledonu. Také se tam opět těšíte?
Loňský Wimbledon byl pro mě hodně emocionální turnaj, bylo to strašné a dobré ve stejnou dobu, protože dva dny před začátkem bohužel zemřela má babička. O tomhle příběhu nikdo neví, protože jsem o tom vůbec nemluvila. Na začátku turnaje jsem to chtěla vzdát a odjet domů, ale pak jsem vyhrála jeden zápas, druhý zápas a najednou jsem hrála proti Sereně a neměla jsem co ztratit. Mezi druhým a třetím kolem jsem se vrátila domů do Nice na pohřeb babičky a potom jsem se jen snažila užít si zápas. Nedokázala jsem si představit, že bych mohla vyhrát, ale asi tam bylo něco, co mě chránilo. Potom jsem sice prohrála v těsném zápase s Eugenie, ale celkově to pro mě byl dobrý turnaj, jeden z nejlepších v mém životě a zároveň jeden z nejtěžších. Nemůžu se dočkat, až budu zpět a třeba opět předvedu nějaký dobrý výsledek.

Další výhru proti Sereně Williamsové?
No nevím, jestli proti ní. Nechci znovu hrát proti Sereně, to není zrovna můj sen (smích). Ale mohla bych znovu projít do druhého týdne.

Jaké to pro Vás vlastně je hrát proti této fenomenální Američance?
Je to opravdu těžké hrát proti Sereně. Loni jsem jí sice třikrát porazila, ale to neznamená, že se mi proti ní hraje dobře. Serena je pro mě nejlepší hráčkou historie a na kurtu předvádí neskutečné výkony. Už ani nevím, kolik týdnů je v řadě světovou jedničkou a pořád vyhrává a je soutěživá. Když proti ní máte hrát, tak si rovnou říkáte: ach jo, to zase bude těžké. Možná mám hru, která je pro Serenu nepříjemná, ale to ještě není záruka toho, že jí příště opět porazím.

Autor: Michal Procházka
Foto: STP

855x246px-3

Lucie Hradecká o své spanilé jízdě turnajem WTA ve Stromovce

.

Devětadvacetiletá reprezentantka Lucie Hradecká zažívá ve Stromovce skvělý týden, když po úspěšně zvládnuté kvalifikaci prošla přes Anastasii Palvjučenkovou, Terezu Smitkovou a Kláru Koukalovou již do semifinále podniku WTA J&T Banka Prague Open 2015. V tomto rozhovoru se pak rozhovořila o své cestě turnajem.

Lucie, když jsme spolu dělali rozhovor minulý týden, tak jsem říkal, že nestihnete kvalifikaci Madridu kvůli dvouhře v Praze.
Měl jste pravdu. (smích) Ráno jsem si balila, předpřipravovala se, protože tu byla ta varianta, že kdybych prohrála, tak by se letělo večer do Paříže a ráno do Madridu a nebo že by se to udělalo tak, že poletím do Madridu zítra ráno a odpoledne už budu hrát. Ale sešlo se to jinak, jsem za to ráda a Madrid jsem tedy zrušila. Pojedu tam jen na debla.

Určitě jste spokojená s dalším postupem do semifinále.
Samozřejmě. Nestěžuju si, jsem naopak strašně ráda, že se mi to povedlo a že jsem v semifinále a mám šanci jít do finále. Protože přeci jen hrát doma před rodiči, kamarády, ségrou a všemi, kteří mě celý rok nemůžou vidět a přijdou mě sem podpořit, tak je to hrozně fajn, že se člověk udržel v turnaji takhle dlouho a že se mu daří.

Ale postup do semifinále se nezrodil zrovna lehce, opět to nešlo bez nervů.
Bez nervů nebyl ani jeden zápas. Už i v té kvalifikaci. Pak první kolo s Pavljučenkovovou, to také bylo nervózní. Je to turnaj doma a jak včera večer, tak i dnes jsem hrála na tři sety, všechno hrozně těžké zápasy. Dnes jsem už ve třetím setu cítila, že mi dochází síly a pokoušela jsem se koncentrovat jen sama na sebe, na svojí hru a ani jsem se moc nepovzbuzovala. Šetřila jsem energii jen na to důležité.

Vraťme se ještě ke středečnímu utkání 2. kola proti Tereze Smitkové, kde jste prohrávala již 1:5 ve třetím setu. Co se Vám honilo hlavou?
Sice to bylo 1:5, ale do stavu 1:4 to bylo vždy o malý kousíček, kdy jsem zahrála těsně do autu a podobně. V dalším gamu jsem měla 30:0, tak jsem si řekla, že když jí teď breaknu, tak to bude o něco těsnější. Nicméně přišly chyby, bylo to 1:5 a říkala jsem si, že se nic neděje, že kdyžtak prohraju, to se stává. Ale chtěla jsem udržet koncentraci, jít od balonu po balon a zkusit ještě zabojovat. A vyšlo to.

Dnes jste se utkala s Klárou Koukalovou, která dokáže hodně zatlačit od základní čáry. Byla pro vás těžkou soupeřkou?
Já jsem to doteď měla s Klárou 0:4 na zápasy. Takže docela pokrok. Ale Klára hraje nepříjemně, dobře běhá a mojí hru stíhá, vzadu si to oběhne, skvěle returnuje. Proto jsem také nedokázala uhrát tolik bodů z prvního podání. Celkově hrála Klára dobře i v situacích, kdy jsem byla já nahoře a jsem tak velmi šťastná, že jsem to zvládla.

Klára se nechávala během zápasu ošetřovat. Nevyvedlo vás to trochu z míry?
Vůbec ne. Ono to bylo po setu, kdy se ještě upravuje kurt, takže se kvůli tomu rozhodně nečekalo dlouho. Takhle mezi sety je to vždy lepší než někdy v průběhu.

Další soupeřkou bude Kateřina Siniaková, opět tedy Češka.
Já už jsem si na to tak nějak zvykla. Podobně tomu bylo i nedávno v Charlestonu. Poslední dobou tomu ty pavouky hodně nahrávají. S Katkou to bude těžký zápas, ale co čekat od semifinále, tam už žádné lehké zápasy nebudou. Katka je tady doma, takže předpokládám, že když trénuje, tak trénuje tady na centru, takže bude mít trochu výhodu domácího prostředí. Ale zkusím se s tím porvat a dám do toho všechno, co bude v mých silách.

Co říkáte na tu českou jízdu? Ve čtvrtfinále šest hráček z jedné země, to se na okruhu nepovedlo deset let.
Zrovna včera jsme se o tom s trenérem bavili. Ptali jsme se i supervisora, kdy naposledy se stalo, že na jednom turnaji je šest krajanek ve čtvrtfinále. Navíc na domácím turnaji. Je to neskutečné, dělá to i dobrou reklamu celému turnaji, když se takhle Češkám zadaří. Dobře je to i pro hráčky, ty chtějí doma uhrát co nejvíc bodů a samozřejmě se na české hráčky přijde podívat spousta lidí. A to i přes to, že venku není bůhvíjaké teplo. Dnes sice nepršelo a sluníčko bylo příjemné, ale i tak bylo nějakých dvanáct stupňů, což rozhodně by na tenis mohlo být příjemněji. O to víc si cením toho, že chodí hodně lidí a doufám, že si to tady užívají.

Jak vidíte své šance na finále?
Finále je ještě daleko. (úsměv)

Podruhé za sebou jste se na podniku WTA dostala z kvalifikace až do semifinále. Už na to pomalu začínáte být specialistka.
Nevím, jestli se to dá takhle vůbec říct. Ale musím říct, že když člověk hraje kvalifikaci, tak se dobře rozehraje. Nevím teď přesně, kolikrát jsem se za poslední dobu dostala z kvalifikace až do hlavní soutěže, ale mám určitě pozitivní bilanci. V prvních kolech je to výhoda, když narazíte na nerozehranou hráčku. V těch pozdějších jsou pak už ty předešlé zápasy znát. Ale když se vyhrává, tak ten adrenalin to drží a nepustí únavu vůbec do hlavy. Spíš jsem pak grogy poté, co turnaj skončí.

Jaké jsou vaše cíle pro další pokračování sezony?
Především chci zůstat zdravá, to je hlavní. Jinak první cíl pro letošek byl dostat se na to místo v žebříčku, odkud budu moci hrát hlavní soutěž grandslamu. Takže to znamená být ve stovce. Tento krok se mi už povedl, takže teď mám druhý. Zkusit prolomit své maximum na žebříčku, kterým je 41. místo.

Autoři: Michal Procházka a Jan Belanský
Foto: STP

855x246px-2 2

Lucie Hradecká exkluzivně o své současné formě i lásce k polomáčeným sušenkám

.

Lucie Hradecká zažívá opravdu skvělou sezonu. Loňský rok totiž uzavřela jako 157. hráčka žebříčku WTA a nyní ji najdeme již na 73. pozici a k tomu se může pochlubit skalpy Ivanovičové či Erraniové. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se pak rozhovořila o svých posledních výsledcích, změně ve stravování či o blížícím se turnaji WTA v pražské Stromovce.

Lucie, náš rozhovor nemůžu začít jinak než gratulací k veleúspěšnému tažení turnajem v Charlestonu. Očekávám, že jste velmi spokojená, je to tak?
Určitě. Bylo to krásné uzavření mojí americké šňůry, protože to pro mě byl snad už desátý týden na cestách po turnajích v řadě. Proto jsem tam nehrála ani čtyřhru a říkala jsem si, že jakmile prohraju ve dvouhře, tak okamžitě sedám do letadla a letím zpátky domů. Nakonec to naštěstí dopadlo výborně, že jsem tam vydržela až do soboty, ale mezitím jsem asi pětkrát přebookovávala letenku. Vždycky jsem odlet posouvala o jeden den a pak už se z toho stala taková tradice, ale to byly příjemné starosti.

Zároveň je třeba dodat, že nechybělo mnoho a na podniku v Charlestonu jste se vůbec nemusela objevit.
Ano. Turnaje v Charlestonu jsem se vůbec nemusela zúčastnit, protože jsme předtím hrály s Andreou semifinále čtyřhry v Miami, které jsme nakonec prohrály. Kdybychom ten zápas vyhrály, tak bych Charleston nestihla. Ale stejně to bylo dost na hraně, protože jsem tam přiletěla v neděli v poledne a hned za tři hodiny jsem byla na kurtě. S trenérem jsme si před zápasem dělali legraci, že doufáme, že to nebude po ose: letadlo - kurt - letadlo, ale naštěstí to dopadlo výborně.

V této souvislosti je zajímavé, jak jste se dokázala bleskově adaptovat na přechod z betonových dvorců na antuku. Nebála jste se toho?
Tenhle přechod z betonu na antuku mi tolik nevadí. Přijde mi to, že na antuce jsem jako doma a mám jí strašně ráda. Americkou šňůru jsem začínala na Fed Cupu v Kanadě a poté jsem byla týden právě na antuce v Rio de Janeiru, takže jsem si ji mohla alespoň trochu otestovat. Měla jsem tedy trochu výhodu, že jsem si na antuce mohla těch deset dní zahrát. Navíc už po prohraném semifinále čtyřhry v Miami jsme věděli, že nestihneme žádný let do Charlestonu v sobotu večer a budeme muset letět až v neděli ráno. Tak jsme toho využili a šli si zatrénovat na antuku přímo v Miami.

Při své cestě do semifinále prestižního podniku kategorie WTA Premier jste porazila velmi kvalitní hráčky. Jak to zpětně hodnotíte?
Start do kvalifikace jsem měla příjemný, protože jsem hrála s držitelkou divoké karty a bylo to dobré na rozkoukání, určitě lepší než hrát proti nějaké nasazené hráčce. Ve druhém kole jsem hrála s Bárou Krejčíkovou, se kterou jsem loni odehrála hodně těžký zápas v Quebecu. Ale bylo to až druhý den, takže jsem si říkala, že je skvělé, že to není rovnou z letadla. Do hlavní soutěže jsem vstoupila těžkým třísetovým střetnutím s Diyasovou, kterou znám z doby, kdy trénovala na Štvanici a věděla jsem, že se snaží držet strašně blízko u základní čáry. Pak jsem narazila na Kristinu Kučovou. S tou jsem hrála kdysi dávno, ale pamatovala jsem si, že toho hodně uběhá, protože většinou stojí až vzadu u plotu.

Poté však přišla jiná káva a vítězství nad Caroline Garciaovou.
To byl naprostý opak proti druhému kolu, protože Garciaová hraje hodně agresivně a snaží se zakončovat výměny a k tomu má skvělý servis. Tam mi trochu pomohlo, že na ní v jednom nebo dvou gamech přišel menší útlum na servisu, ale i tak to bylo strašně těžké. Ve třetím setu už jsem sice vedla 4:1 a zdálo se, že je rozhodnuto, ale najednou to bylo 4:4. To už mi trošku nevydržely nervy a musela jsem se uvolnit, jak to u tenistů někdy bývá. Bohužel to odnesla raketa, ale v tomhle případě mi to strašně pomohlo. Nakonec jsme vyhrála 6:4, takže to určitě za to stálo, než aby to člověk dusil v sobě.

V dalším zápase jste pak vybojovala skalp Sary Erraniové. To je na antuce cenný úspěch, že?
Já jsem s ní hrála už před pár týdny na betonu v Acapulcu, kde jsem měla mít větší šance, ale ono to bylo naopak. Jenže v Mexiku to byl takový zvláštní zápas, protože jsem mohla uspět. Měla jsem i nějaké výhody, ale na druhou stranu jsem dost kazila. V Charlestonu jsem si tedy říkala, že to toho utkání půjdu naplno, budu stát blízko kurtu a zkusím se vyvarovat zbytečných chyb. Věděla jsem, že pokud se toho budu držet, tak by to mohlo vyjít a můj plán už od samého začátku fungoval. Ale musím říci, že proti Erraniové to byl asi nejhorší zápas, protože jsem toho fyzicky měla už docela dost a ten den navíc bylo velké dusno a vlhko. Na kurtě jsem se tedy necítila úplně nejlépe, protože jsem v nohách měla již pět utkání a Sara naopak pouze dvě, protože měla volný los. Ani jsem od sebe neočekávala, že budu hrát opravdu až tak výborně a dobře se pohybovat, jen jsem se soustředila na jednotlivé výměny. Úsměvné bylo, že když jsem na trenéra po třech gamech gestikulovala, že už vůbec nemůžu a on mi nevěřil, protože jsem prý vypadala svěží.

Před začátkem letošní sezony jste celkem radikálně změnila životosprávu. Jak se nyní cítíte?
Na kurtu se aktuálně cítím daleko lépe fyzicky, než tomu bylo dříve. Už nemám ty svoje astmatické záchvaty, které mě v minulosti trápily, když bylo vlhké počasí a prašno. Tehdy jsem musela používat inhalátor, aby se mi lépe dýchalo. Asi bych to měla zaklepat, ale je duben a letos jsem ho ještě nepoužila, jen pro jistotu zůstává připravený v tašce. Kromě toho mám pocit, že na kurtu se také lépe pohybuji. Ono je to celkově všechno spojené se vším. Člověk se lépe pohybuje, vyhraje více zápasů, více si věří a všechno do sebe hezky zapadá.

Můžete blíže popsat, v čem spočívá hlavní změna ve Vašem stravování?
Od pana inženýra Petra Havlíčka jsem si na podzim nechala udělat intoleranci na jídlo, protože jsme si říkali, že by bylo zajímavé to zkusit. Byla jsem hodně zraněná, trápily mě záněty a objevilo se astma. Řekla jsem si, že to zkusím a on při pohledu na mé výsledky říkal, že z toho je nemožné sestavit jídelníček, něco takového prý dlouho neviděl. Dohodli jsme se, že to skloubíme na polovinu těch věcí a hlavně pro sebe jsem si řekla, že si budu hlídat lepek, mléko a vajíčka, ze kterých můžu trochu žloutek, ale bílek vůbec. Tyhle tři věci se snažím vynechat. Doma to jde celkem bez problémů, jelikož člověk to má ozkoušené, ale na turnajích to je horší. Ze začátku to bylo hodně kruté, protože jsem v obchodě strávila hodinu a půl a koupila jen tři věci, ono chvilku trvá, než se v tom člověk zorientuje. Teďka už je to lepší a jsem zvyklá. Pokud zrovna nejste v pekařství a nevidíte tam to pečivo, tak vás ani nenapadne si dát. Navíc se zdá, že tahle cesta mi pomáhá, takže jí věřím a nechci to porušovat.

A samotnou změnu k lepšímu jste cítila okamžitě anebo to nějakou dobu trvalo?
Tenhle režim držím od začátku prosince a musím přiznat, že po dvou týdnech jsem si řekla: konec. Jsem unavená, nemám náladu, mám chuť na čokoládu a všechno je špatně. Ale nakonec jsem to vydržela. Řekla bych, že se to projevilo asi hnedka. Člověk to sice úplně nevnímá, ale je pravda, že jsem měla hodně náročnou přípravu a při tom jsem se cítila stále v pohodě. Organismus výborně regeneroval, pořád jsem pokračovala a cítila se dobře. Když se na to dívám zpětně, tak je vidět, že na tom něco je. Třeba už v Aucklandu jsem hrála hodně třísetových zápasů a pořád jsem byla v pohodě.

Musím se přiznat, že na začátku roku mě zaujalo Vaše vyjádření, že se neobejdete bez polomáčených sušek. Pořád to trvá?
Ano, polomáčenky pořád platí. Zrovna teďka po návratu jsme byli v obchodě a hned jsem doplňovala zásoby. Dala jsem si tedy do košíku asi troje, ale pak jsem tam uviděla celou krabici a bylo rozhodnuto. Na dva měsíce turnajů je těžké odhadnout zásoby jídla, na které jsem zvyklá z domu a mohu si ho vzít s sebou. V půlce poslední šňůry dorazil kondiční trenér, který mi přivezl další zásoby bezlepkových kaší včetně těch polomáčenek, bez nich ani ránu!

To zní jako dobrý nápad na potencionální partnerství. Nechcete se stát ambassadorkou polomáčených sušenek?
To by mi asi úplně nevadilo. Možná jim tam zkusím napsat (smích).

Ale podle Vašich výsledků je vidět, že změna stravy Vám evidentně pomohla. Už na začátku sezony jste porazila Ivanovičovou či Kuzněcovovou. Jste tedy zatím spokojená?
Do Austrálie jsem cestovala s vědomím, že kdybych v Melbourne neprošla kvalifikací a neobhájila loňské druhé kolo, tak bych se propadla někam ke 250. místu v žebříčku WTA a tři měsíce poté jsem na 73. pozici. Takže musím říci, že letošní sezona je zatím výborně rozjetá a doufám, že to takhle vydrží i dále.

A jaké jsou Vaše aktuální cíle pro rok 2015?
Ráda bych se dostala zpět ke svému nejlepšímu žebříčkovému umístění, které mám na 41. příčce. To je asi takový můj letošní cíl. Teďka navíc nemám skoro žádné body na obhajobu. Příští týden mi sice vypadne jeden malý turnaj ITF, ale pak obhajuji až kolo v kvalifikaci na Wimbledon a čtvrtfinále z Quebecu. První cíl tedy je zůstat zdravá, žádná zranění, a pokud to vydrží, tak bych se chtěla přiblížit k tomu čtyřicátému místu a třeba zkusit vylepšit moje maximum.

Před začátkem sezony jste obnovila spojenectví s Andreou Hlaváčkovou. Jak zatím hodnotíte Vaše výsledky ve čtyřhře?
Ten debl je zrádný v tom, že hodně lidí od nás očekává, že ihned budeme opět vyhrávat, když jsme spolu, ale takhle to nefunguje. Přeci jenom jsme spolu rok nehrály a bylo potřeba se znovu sehrát. Už při cestě do Austrálie jsem věděla, že nebudeme hrát hnedka minimálně semifinále nebo brát titul. Každé kolo je pro nás plusové, ale jsem ráda, že v Miami jsme hrály semifinále. Doufám, že teďka se to začne pomalu rozjíždět. Nyní jsou před námi velké turnaje v Madridu, Římě a v Paříži. Je jedině dobře, že už se opět začínáme dostávat do těch závěrečných bojů, kde bychom měly být.

Doslova za rohem je start podniku WTA ve Stromovce. Představíte se společně vy čtyřhře i tam?
Bohužel ne. Kalendář WTA je hodně nabitý a já hnedka po Spartě hraji turnaje v Madridu a Římě, kde kvalifikace na dvouhru začínají už v pátek. A pokud bychom ve Stromovce hrály dobře a postoupily do finále čtyřhry, tak bych se nestihla včas přemístit do Madridu. Tvorba programu opravdu není jednoduchá a člověk se musí rozhodovat také podle kategorie daného podniku, aby se mu to vyplatilo do žebříčků. Ale trochu mě to mrzí, že nebudeme moci hrát zrovna před domácím publikem.

Ale při Vaší současné formě je stejně možné, že Madrid nestihnete. Finále dvouhry bude až v sobotu...
No to je pravda (úsměv). Ale zase pokud bych uhrála nějaké body ve dvouhře, tak je to jiná situace. Když budu v Praze kvůli singlu až do soboty, tak je to opravdu příjemná starost.

Ve Stromovce startujete celkem pravidelně. Jak se těšíte?
Těším se, protože je to pro mě skoro domácí turnaj. Trénuji na Štvanici a na Spartu to mám pět minut a jsem ráda, že si opět zahraju v Praze.

Nevýhodou však je, že na Spartě budete muset startovat již v sobotní kvalifikaci. Nemáte z toho trochu obavy?
Turnaj má velmi kvalitní obsazení. Bude to hodně náročný turnaj kategorie WTA International, ale kvalifikaci si zahraji ráda. Ono je to občas lepší, když projdete kvalifikací, protože se dobře rozehrajete před hlavní soutěží. Ale je pravda, že určitě bude hodně těžká, je to tam dost našlapané.

Už tušíte, kolik přátel Vás přijde podpořit přímo do Stromovky?
Určitě mě přijdou podpořit rodiče. Sestra mi říkala, ať se pořádně snažím, protože mi přijde fandit i s tenisovou školičkou. Ale má to háček, protože teďka o víkendu mají soustředění, takže mohou přijít až v pondělí. Dostala jsem tedy takové malé ultimátum, že alespoň ty dva zápasy musím vyhrát, aby se na mě stihli podívat.

V loňském roce jste na Spartě vyhrála čtyřhru po boku Michaelly Krajičkové a pokud se nepletu, tak celý týden jste se společně těšily na jednu položku z restauračního menu.
Ano, to byly tvarohové knedlíky. S Míšou jsme na ně měly chuť celý týden a říkaly jsme si, že bychom si je mohly dát a po finále to konečně vyšlo.

Takže si letos opět najdete nějakou vysněnou odměnu?
S tím mým současným jídelníčkem je to teďka dost špatné. Ale kdyby se mi povedlo celý turnaj vyhrát, tak si dám troje polomáčené sušenky najednou (smích).

Do začátku turnaje nicméně stále zbývá pár dnů. Dokážete si od tenisu někdy odpočinout?
První dva dny po návratu z Charlestonu jsem se těšila na to, že nebudu dělat vůbec nic. Budu jen ležet doma, pustím si televizi a budu odpočívat. To se mi i povedlo.

Ale dalo by se říci, jak nejraději relaxuje Lucie Hradecká?
Za odpočinek beru i procházku Prahou s přítelem. Toho volného času sice tolik nemáme, ale když to vyjde, vyrazíme se někam podívat. Prahu mám opravdu ráda a asi bych nemohla bydlet jinde. Jinak hodně ráda jezdím za neteřemi od mojí sestry, tam člověk přijde na jiné myšlenky.

Za celou redakci MYJSMETENIS.cz Vám děkuji za váš čas a přeji do budoucna co nejvíce úspěchů, ať již na Spartě navážete na Vaši skvělou formu. Na shledanou.

Autor: Michal Procházka
Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

855x246px-3

Kondiční trenér Petr Pech o spolupráci s Karolínou Plíškovou i setkání s Jaromírem Jágrem

.

Sparťanský kondiční trenér Petr Pech vyrazil společně s Karolínou Plíškovou na prestižní turnaje WTA v Indian Wells a Miami, kde kromě poctivé práce stihl několik zajímavých zážitků. V exkluzivním rozhovoru pro MY JSME TENIS se totiž rozhovořil i o návštěvě utkání NHL a večeři s fenomenálním Jaromírem Jágrem.

Petře, nedávno jste absolvoval cestu na velké podniky WTA v Indian Wells a Miami, jak se Vám v Americe líbilo?
Jelikož mám rád sluníčko, tak na tyto turnaje jezdím s radostí. Negativem bohužel je, že člověk musí přežít náročnou cestu, která nám do Indian Wells trvala asi dvacet hodin. Pro samotné hráče je v těchto případech výhodou využít business třídu, aby se z toho nemuseli vzpamatovávat několik dalších dní. A v této souvislosti je opravdu obdivuhodné, když tenisté absolvují devítihodinový časový posun a hned od druhého dne musí normálně trénovat a není to pro ně jednoduché. Speciálně Karolína už od začátku letošního roku odehrála 31 zápasů, když ten poslední absolvovala právě v Miami proti Petkovičové. Takže těch utkání a cestování už má na svém kontě za tři měsíce opravdu hodně.

Začneme u prvního podniku v Indian Wells. Jak jej vy osobně vnímáte?
Indian Wells je nádherný turnaj, který je jediným na světě, kde můžete využít jestřábí oko na každém kurtu. Na místě se o vás starají dobrovolníci, kteří nejsou placení, ale jsou to milí a starostliví lidé. Všechny tři hotely se nacházejí kousek od areálu, takže není ani žádný problém s dopravou. Víceméně každý den se tam navíc můžete spolehnout na modrou oblohu a podmínky na trénink jsou tak výborné. Indian Wells tedy celkově hodnotím jako hodně nadprůměrný podnik ze všech turnajů, které se během roku odehrají.

Následně jste se zúčastnil rovněž Miami Open. V tomto ohledu také panovala spokojenost?
Po přeletu z Palm Springs do Miami na nás opět čekal časový posun, který byl tentokrát tříhodinový. Key Biscayne je specifické, protože je tam opravdu velká vlhkost, takže to je určité specifikum tohoto turnaje. Oproti Indian Wells už to tam je o trochu horší s dopravou, ale v závislosti na tom kde bydlíte, se na dvorce můžete dostat do půl hodiny. Miami Open je samozřejmě rovněž pěkný turnaj, ale jestřábí oko na všech dvorcích tam již nenajdete, protože je k dispozici snad pouze na větších dvorcích. Pro člověka je to pak nezvyk, protože byl zvyklý z Indian Wells, takže už vyčkává, kdy přijde ta challenge, ale ono se nic neděje. V Miami jsem byl předtím již čtyřikrát, ale naposledy to bylo před třinácti lety. Dříve jsem tam byl s Davidem Přinosilem a pak až nyní s Karolínou.

Karolína Plíšková v Miami došla až do čtvrtfinále. Jak její vystoupení na turnaji hodnotíte?
Je opravdu obdivuhodné, co už v letošní sezoně dokázala. V tom jednatřicátém zápase proti Petkovičové už na ní bohužel dolehla nejen fyzická, ale i psychická únava a zápas nevyšel podle jejích představ. Nicméně se dostala mezi nejlepších osm hráček, takže to pro ni byl úspěch.

Vypadá to, že během těchto podniků jste s Karolínou zvládli hodně práce, je to tak?
Zvládli jsme toho docela hodně. Během toho prvního turnaje jsme trénovali více, ale při tom druhém jsme museli trochu ubrat. Ale doufám, že to co jsme společně natrénovali, jí vydrží i na následující podniky v příštích týdnech.

V Americe jste tedy navštívil dva prestižní turnaje. Stihl jste se podívat na nějaké zápasy?
Některé zápasy jsem občas stihl, ale spíše tak tři nebo čtyři gamy. Nebylo to tak, že bych měl po trénincích čas a mohl jít sledovat nějaký zápas, časově je to tam hodně náročné. Trénujete totiž dopoledne i odpoledne, když jsem nejdříve byl s Karolínou na kondičním tréninku, ale potom i na tom tenisovém. Pokud hráčka trénuje se svým trenérem, tak rozhodně nemáte volno, ale jste na dvorci a snažíte se najít, co by se ještě dalo zlepšit.

Společně s Karolínou jste se vydal na turnaje vůbec poprvé. Jak se Vám líbila atmosféra ve vašem týmu?
Karolína je opravdu hodně pohodová svěřenkyně a byl jsem mile překvapen, jak ty čtyři týdny rychle utekly. Trochu jsem se toho bál, protože jsem ještě nikdy s dívkou nikam nevyjel a teď poprvé, ale bylo to skvělé.

Trenérem Karolíny je Jiří Vaněk, jak se Vám s ním spolupracuje?
Jirka je můj bývalý svěřenec a hlavní zásluha na úspěších Karolíny je na něm a jejich společné práci. Kondiční trenér je tam jako takový doplněk a může tu přípravu nasměrovat určitým směrem. Podle mého názoru není nutné, aby kondiční trenér vyjížděl na všechny turnaje. Samozřejmě je to výhodné na těch podnicích, kde je mezi nimi nějaká pauza, jako tomu bylo teď, ale jezdit někam na týden není nutností.

Při těchto prestižních podnicích se dá jistě narazit na zajímavé osoby, dalo by se říci, koho jste potkal?
V Miami jsem viděl Nicole Vaidišovou, která se vrací zpátky po zranění a je obdivuhodné, jak se dokázala dát dohromady po dvou operacích ramene. Teďka to vypadá, že se dříve nebo později dostane do elitní stovky nebo dokonce na lepší pozice. Ale samozřejmě záleží na jejím zdraví.

V Americe jste dohromady strávili celkem měsíc. Stihl jste absolvovat také nějaký zajímavý zážitek mimo tenisové areály?
Největším zážitkem v Americe pro mě bylo, když s námi po zápase Floridy s Bostonem seděl hodinu a půl v hráčské klubovně Jaromír Jágr a povídal si s námi o sportu. Řeč přišla nejen na hokej, ale také na tenis a celkově na kondiční přípravu a mohli jsme s ním konzultovat i spoustu jiných věcí. Bylo to příjemné setkání, kterého se zúčastnili i Jiří Vaněk, Martin Damm a Karolína, která měla zrovna ten den narozeniny.

Toto je příležitost, která se nenaskytne každému. Jak na Vás Jaromír působil?
Byl to opravdu obrovský zážitek, protože Jaromír je neskutečná osobnost. Je fenomenálním hráčem a je neuvěřitelné, jak fit se udržuje ve svém věku. Ohledně tenisu se třeba zmiňoval, že se mu líbí neustálé povzbuzování Marie Šarapovové.

Navštívil Vás Jaromír Jágr také na Miami Open?
Jaromír se chystal, že by na tenis přijel, ale to by Karolína musela postoupit až do semifinále, což bohužel nevyšlo. Ty předchozí zápasy totiž nestihl kvůli náročnému programu NHL. Ale tenis má opravdu rád a kdyby to časově vyšlo, tak by se jistě přišel podívat.

A jak se Vám osobně líbilo samotné utkání slavné NHL?
Florida tenkrát vyhrála na nájezdy a samotný zápas se mi líbil. Já jsem naposledy byl na hokeji v roce 1991 ještě při svém působení v Torontu, kde zrovna hráli Hartford Whalers, jejichž spolumajitelem byl Ivan Lendl. Takže jsem po skoro pětadvaceti letech byl opět na NHL. Teďka to bylo skvělé strhující utkání, které mělo náboj. Floridě jsme později drželi strašně moc palce, ale postup do playoff bohužel nevyšel.

Kromě návštěvy duelu NHL jste pak stihli ještě nějakou zajímavou akci?
Dvakrát jsme měli vstupenky na Miami Heat, ale časově nám to bohužel nevyšlo. Takže mě trochu mrzelo, že jsme se nestihli podívat i na NBA.

Jak se Vám po měsíci v teple vracelo do aprílového počasí v České republice?
Ten návrat do Prahy, kde sněžilo, byl trošku horší (úsměv). Ale o to více obdivuji samotné tenisty, kteří zvládají bojovat i s tím časovým posunem.

V areálu Sparty Praha již brzy odstartuje podnik WTA. Jak se na tuto akci těšíte?
Moc se těším. Turnaj WTA se do Prahy vrací po několika letech a bude tady opravdu skvělá konkurence z celého světa. S kolegou už přemýšlíme o tom, že během toho týdne omezíme na Spartě naše kondiční tréninky dětí a místo nich budou všichni povinně chodit sledovat zápasy těchto světových hráček, aby se od nich něco přiučili a vzali si z toho něco do budoucna.

Autor: Michal Procházka
Foto: archiv SPT a www.facebook.com

855x246px-3

Ředitel ostravského challengeru Václav Roubíček o letošním ročníku Prosperita Open

.

Tradiční mužský challenger Prosperita Open se v Ostravě odehraje do 25. dubna do 3. května s dotací 50 000 amerických dolarů. Turnajový ředitel Václav Roubíček si ve svém náročném programu našel čas na exkluzivní rozhovor pro MY JSME TENIS, kde se rozhovořil o organizaci a Prosperitě Open 2015.

Pane řediteli, před námi je již 12. ročník challengeru Prosperita Open, jak se těšíte?
Samozřejmě se těším. Já osobně jsem tenis sám hrával, takže jsem u něj díky turnaji zůstal. Navíc se při této příležitosti potkávám se svými bývalými soupeři, kteří už jezdí po světě jako trenéři a nebo také s lidmi od ATP. Je to příjemné.

Prosperita Open má za sebou bohatou tradici. Je to pro Vás výhodou při jednání se sponzory či s hráči?
Určitě je to jednodušší, protože turnaj už je v povědomí veřejnosti. Většinu ročníků stavíme na podpoře od Koncernu Prosperita a dalších hlavních partnerů. Konkrétně generální partner Prosperita je s námi už jedenáctý ročník. Ale stejně to není jednoduché, protože i tak musíme absolvovat celou řadu jednání. Je tedy skvělé, že náš podnik má svoji tradici a i sponzoři nám zůstávají naklonění. V letošním roce jsme sice museli oproti loňsku o polovinu snížit dotaci, ale hlavní je, že tradice se nepřerušila a turnaj pokračuje dále.

Takže asi budete souhlasit s tím, že zajistit financování je nyní těžší než v minulosti?
V současné době je to jednoznačně těžší. Každá firma dlouho uvažuje o tom, kam své finance vloží a my jsme proto rádi, že nám partneři zůstali věrní. Takže se nám podařilo udržet v Ostravě tradiční challenger.

Loňský ročník Prosperity Open se velmi vydařil, jak těžké bude na něj navázat?
Abych se přiznal, tak jsem z toho měl celkem obavy. Ale aktuální hráčské obsazení je podle mě opravdu kvalitní, protože tam jsou velmi talentovaní hráči, kteří by to v budoucnu mohli dotáhnout vysoko. V této souvislosti bych zmínil třeba Lucase Pouilleho nebo Jamese Warda, který nedávno dokázal porazit Johna Isnera. Fanoušci v Ostravě mají navíc v oblibě Miloše Mečíře, ten je totiž pro lidi atraktivní a je věrnou kopií svého otce. Samozřejmě by bylo lepší mít tu Lukáše Rosola nebo Radka Štěpánka, ale to se letos bohužel nepodařilo.

Na Prosperitě Open 2015 se představí několik daviscupových reprezentantů i českých hráčů. Z Vašeho pohledu tedy panuje spokojenost?
Jsem rozhodně spokojený, že i přes snížení dotace si turnaj udržel svoji kvalitu. Určitě se zase objeví nějaký talentovaný hráč, který později zazáří. Já mám vždycky radost, když poté vidím úspěchy hráčů, kteří hráli u nás v Ostravě. Už u nás byla celá řadu tenistů, kteří se následně dostali do špičky nebo elitní dvacítky. V letošním roce je pak může napodobit třeba zmíněný Pouille, kterého jsem už viděl hrát a jeho styl se mi hodně líbil. Potom tu máme naší v podstatě druhou daviscupovou garnituru Mertla a Pavláska, který je zatím první pod čarou, ale myslím si, že se dostane do hlavní soutěže. A pak rovněž místní stálice Jaroslav Pospíšil.

Hráčské pole by se však ještě mohlo oživit díky divokým kartám. Pokusíte se přivábit nějakého žebříčkově výše postaveného tenistu?
Vždycky jsme si pro tyto účely nechávali připravenu alespoň jednu divokou kartu. Tentokrát to opět zkusíme a uvidíme, jak to dopadne. A kdyby se nezadařilo, tak by ji dostal někdo z domácích talentů.

Prosperita Open je navíc výbornou příležitostí pro talentované hráče z České republiky i ze zahraničí, což potvrzuje třeba bývalý vítěz, Janko Tipsarevič. Dalo by se to nazvat turnajovou filozofií?
To je přesně ono. Dalším příkladem je Marcos Baghdatis, který se u nás v Ostravě vracel na kurty po zranění a i nyní od něj můžeme vidět solidní výkony na okruhu ATP.

Dalo by se říci, co je pro Vás vysněným finále?
Vysněné finále je pokud se v něm představí nějaký talentovaný Čech a dobrý tenista ze zahraničí. Domácí hráč v boji o titul by byl určitě skvělou zprávou.

Váš turnaj je mezi fanoušky oblíbený, připravili jste pro ně nějaké novinky?
Nejedná se o úplné novinky, ale spíše o udržení věcí, které v minulosti fungovaly. Letos během turnaje proběhnou testovací dny našeho partnera Peugeot a zájemci si budou moci dopřát zkušební jízdy. V pátek navíc budeme pořádat dětský den pro nejmenší fanoušky, kde se mohou těšit třeba na skákací hrad. Kromě toho se chceme pokusit přiblížit tenis i lidem, kteří ho nehrají a u nás v areálu si ho budou moci zkusit s profesionálními trenéry. Na místě budou rovněž dovedností soutěže s raketou i bez rakety. Ale tohle všechno je naše každoroční tradice.

Prosperita Open 2015 odstartuje již za dva týdny, takže přípravy jsou v plném proudu?
Ano, přípravy jsou v plném proudu. Naštěstí se umoudřilo také počasí, tak to vypadá, že kurty budou ve výborném stavu.

V posledních týdnech trápí Českou republiku aprílové počasí, nebojíte se dalšího sněžení?
Snad ne. Doufejme, že už bude pěkně (úsměv). Ale to počasí je vždycky takové zvláštní. V poslední době nám ale dost vycházelo, tak snad vyjde zase.

Na závěr bych se Vás zeptal, jestli máte nějaký vzkaz pro tenisové fanoušky?
Samozřejmě bych je rád pozval do areálu Komenského sady, aby se přišli podívat. Podle mého názoru opravdu stojí za to vidět naživo tenis světových kvalit. Diváci mohou vidět zblízka i samotné hráče nebo s nimi sedět společně v restauraci. Je to něco jiného než být třeba na Davis Cupu a tenisty vidět pouze z tribuny. Tady to má své kouzlo, protože je možnost sledovat hráče také při tréninku a je to něco speciálního.

Autor: Michal Procházka
Foto: archiv Prosperita Open

855x246px-2 2

Tweets ze světa tenisu