Blog Vladimíra Houdka: (NE)splněné tenisové sny
O čem sní začínající tenista? Skoro každý na otázku, čeho by chtěl ve svém tenisovém životě dosáhnout, odpoví: budu první na světě. Později pak možná svou odpověď poopraví s tím, že určitě vyhraje Wimbledon. Právě Wimbledon patří mezi ty největší a nejprestižnější turnaje – zkrátka na kterém by chtěl uspět úplně každý, kdo tenis dělá profesionálně a kdo ho opravdu miluje. Snad jen domácí hráči z pořádajících „grandslamových" turnajů by dali přednost tomu v jejich zemi. Vždyť když si vezmeme například Roland Garros, francouzský hráč vyhrál domácí mistrovství naposledy před 36 lety, a to Yannick Noah v roce 1983 a před ním v roce 1946 Marcel Bernard.
Ale ať už se vám podaří vyhrát jakýkoliv z turnajů „velké čtyřky" – stanete se tenisově „nesmrtelnými". Vyhrát některý grandslam je zkrátka splnění velkého snu. A ten, komu se to již podařilo, sní o tom, jak vyhraje ten další. Ale kolika tenistům se to vlastně splní?
V minulosti bylo mnoho skvělých tenisových osobností, kterým se nepodařilo dosáhnout právě na ten jejich vysněný turnajový titul. Anebo to byl turnaj, který jim chyběl ke zkompletování jejich vyhraných GS titulů kariéry a oni marně čekali, aniž by se vysněného titulu dočkali.
Mnohdy tenisového příznivce či odborníka ani nenapadne, kolik hráčů zůstalo „před branami" a jejich sny zůstaly nenaplněny.
Jako velký příklad za všechny by mohl posloužit Ivan Lendl a jeho nikdy nedobytý Wimbledon. Příkladů by se však našla celá řada.
Tak třeba vítěz osmi GS titulů Ken Rosewall. Stejně jako Ivanu Lendlovi, se mu nepodařilo uspět na vysněném Wimbledonu, i když se na něm probojoval 4x do finále, přičemž mezi první a čtvrtou finálovou účastí ho dělilo neuvěřitelných 20 let. I tak se stal jedním z největších australských tenistů všech dob.
Další, který stojí určitě za zmínku, je John McEnroe a jeho promarněná šance, kdy alespoň jedinkrát v kariéře mohl vyhrát Roland Garros, o kterou přišel po ztrátě koncentrace v památném utkání s Lendlem. A že to z hráče jen tak „nevyprchá" dokládá i to, že i po mnoha letech se McEnroe ke zmiňovanému zápasu vrací.
Který turnaj zůstával nejvíce hráčům zapovězený byl Australian Open, ale bylo to především tím, že mnoho tenistů do Austrálie v dřívějších letech necestovalo. Proto tento GS titul chybí ve sbírce i fenomenálnímu Švédu Bjornu Borgovi. Ale nejen ten – možná i trochu překvapivě se mu nepodařilo získat vítězství na US Open. Dvakrát ztroskotal ve finále na Connorsovi a dvakrát s Johnem McEnroem. A tak se může „pouze" těšit ze šesti titulů na Roland Garros a z pěti ve Wimbledonu.
Ani rekordman v držení nejvíce turnajových titulů v novodobé tenisové historii Jimmy Connors nemá ve své sbírce úplně vše, a tak i jemu chybí jeden velký titul, a to ten z Roland Garros. V této souvislosti je potřeba ale dodat, že Connorsovi nejdříve nebylo umožněno v Paříži startovat a později se mu tam zase moc nechtělo. Na to se ale historie už neptá...
Jen namátkou pro ilustraci – ti největší hráči, kteří zůstali před „branou" a neudělali ten poslední krok (i když třeba vyhráli některý jiný z GS turnajů):
Ivan Lendl (Wimbledon), Bjorn Borg (US Open a Australian Open), John McEnroe (RG), Jimmy Connors (RG), Ken Rosewall (Wimbledon), Pete Sampras (RG), Stefan Edberg (RG), Mats Wilander (Wimbledon), Monika Seleš (Wimbledon), Martina Hingis (RG) a z našich velkých šampionů pak Hana Mandlíková (Wimbledon) a Jan Kodeš (US Open / AO).
Ve výčtu, kterému hráči se nepodařilo získat některý z velkých GS titulů by se dalo pokračovat dlouho. A tak na závěr naopak „pár" hráčů, kteří vyhráli úplně vše. Jak bych nemohl jmenovat dva největší z největších – a to: Roda Lavera a Rogera Federera anebo pak „snový manželský tenisový pár" Andre Agassi a Steffi Graf, nebo fenomenální Martinu Navrátilovou, Serenu Williams či Marii Sharapovu. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na Rafaela Nadala, vítěze všech GS turnajů a držitele neuvěřitelných 12 titulů z Roland Garros.
Nevím, jestli existuje nějaká turnajová trofej, která těmto posledně jmenovaným ve vitríně chybí a marně po ní touží..!?
Autor: VH
Foto: Martin Sidorják / ČTK
